Jak se orientovat v našem antikvariátu


Antikvární oddělení bylo založeno v roce 2001 jako doplněk knihkupecké sekce LAW s úmyslem nabízet starší knihy podobného zaměření, jaké sami vydáváme, nebo související s některými rubrikami LAW (např. Počítačovou typografií či Tajnostmi hrobky). Vyskytují se zde spíše exklusivnější a tím pádem i dražší knihy, které jsou doplňovány v nepravidelných intervalech. Novinky najdete jednak na začátku hlavní strany Antikvariátu a jednak na zvláštní stránce, která slouží i k avizování knihkupeckých novinek a zároveň pro registraci na serverech typu WOKO (takže tam nejsou průběžně vyznačovány prodané tituly ani opravovány později zjištěné překlepy, aby nedocházelo k "falešným poplachům").

Struktura členění hlavní strany je hierarchická - knihy, které by bylo možné zatřídit do více kategorií, jsou vždy v té, která je nejvýše (kupříkladu bibliofilie či hermetické tituly, které jsou zároveň rozebraným svazkem či samizdatem některého z nakladatelství LAW, najdete hned v první nabídkové rubrice).
Na zvláštní stránce jsou Nosiče (CD, DVD, LP. SP, audio- a videokazety) a postupně se budou objevovat další samostatné vitrinky (kupříkladu na grafiku a knižní vazby či na mimořádné nabídky oborových nákupů) i banánové bedny na běžnější "krmné" knížky.

U knih, které si někdo už objednal, se časem objeví poznámka ZADÁNO - titul je sice i nadále možné zkusit rezervovat pro případ, že by ho původní zájemce neodebral, ale je třeba počítat s nevelkou perspektivou úspěchu. Po uhrazení bude položka z nabídky odstraněna zcela.

K vyhledávání na hlavní stránce nejlépe poslouží prosté Ctrl+F, nebo je možné použít zvláštní stránku pro Vyhledávání, které ovšem prohledává všechny stránky LAW, nikoli jen Antikvariát a knihkupectví.

Jinak zde platí stejné podmínky, jako pro jakýkoli jiný nákup v našem knihkupectví - viz rubriku Jak knihy objednat. Jen zdůrazňujeme, že i zde je možné, a u dražších titulů dokonce asi i vcelku žádoucí dojednat individuální osobní odběr na pražské adrese vydavatelství (předem zdůrazňujeme, že nemáme žádný kamenný obchod ve smyslu krámku s výlohou - na odkazované adrese se nachází jen kancelář bez pravidelné pracovní doby, takže návštěvu je vždy nutné předem domluvit telefonicky nebo e-mailem).

Jako každý normální antikvariát i my knihy samozřejmě také vykupujeme, byť velmi výběrově a arci především podobného druhu, jaký zde nabízíme (v takových případech samozřejmě rádi vykoupíme i celou sbírku či pozůstalost za ceny, které vám jinde nejspíš nenabídnou). Zvlášť dobře zaplatíme tituly, které potřebujeme k doplnění archivu vydavatelství - jejich výčet najdete na zvláštní stránce POPTÁVKA.


Popisy a stavy knih

Popis knihy uvádíme vždy úplný (například "celoplátěná nakladatelská vazba s obálkou"); pokud některý z atributů chybí (kupříkladu obálka), znamená to, že není přítomen ani na nabízené knize. Kniha inzerovaná zde jako "intaktní" je skutečně zcela dokonale zachovalý výtisk; stav "velmi dobrý" znamená knihu ve výtečném stavu, ale přece jen už ne jako z tiskárny; "dobrý (eventuálně se stopami manipulace a skladování)" odpovídá knize válející se nějaký týden na knihkupeckém pultu nebo šetrně přečtené, označení kniha "mírně, středně, či více čtená" reflektuje míru stop běžného používání výtisku v jinak uspokojivém stavu. Případné výraznější stopy použití nebo poškození jsou přesně slovně specifikovány. Stav knihy "salát" - čímž máme na mysli opravdu hodně poničenou, byť kompletní knihu - se u nás objevuje jen ojediněle (kupříkladu u případné nabídky krvavých románů z 19. století, které se v tomto stavu dochovaly bohužel dosti konstantně).

Garantujeme, že pokud inzerujeme knihu bez relativizace jako ve velmi dobrém stavu, pak je   s k u t e č n ě   ve stavu srovnatelném s nepříliš ohmataným novým výtiskem na knihkupeckém pultu, nikoli jako u některých nezodpovědných antikvářů, kteří uvádějí popis prakticky všech svých knih výkřikem "velmi dobrý stav", po němž následuje dlouhý výčet defektů typu "vytrženo z vazby, polito kolomazí, posledních 60 stránek chybí..."

Podobná inflace obsahu slov nás mrzí v internetovém obchodu obecně a u obchodu se "schránkami na slova" pak zvláště, ale bohužel s tím nic nenaděláme. Pro zákazníky je takový "popis" sice třeba dobrý signál, co si o podobných vyčuráncích a kuliferdech mají myslet, ale chápeme, že po rozličných neblahých zkušenostech mohou oprávněně být bdělí a ostražití i stran stavu knih uváděných zde.
Znovu tedy opakujeme, že naše popisy odpovídají skutečnému stavu knih; ba spíše se ho občas snažíme raději líčit v temnějších barvách, než jaký doopravdy je. Ostatně za sedm let provozu našeho antikvariátu jsme měli jedinou reklamaci stran stavu, kdy pán, který si objednal knihu popsanou jako salát, byl znechucen z toho, že dodaná kniha byla skutečně salát...


Užívané pojmy (s osvětovými vložkami)

Následující řádky jsme připravili nejen pro lepší orientaci našich zákazníků, ale i pro kolegy antikváře (pasáže vyznačené kursivou), jelikož některé zažité pojmy jsou ve skutečnost pěkné nesmysly. Navzdory tomu i nám občas v popisech knih ujedou, i když se sebevíc snažíme se jich vystříhat, protože - - - jsou prostě zažité. Nečekáme tudíž, že by naše osvěta přinesla ovoce v podobě obecného zušlechtění jazyka antikvářů, jen prostě chceme uvést pár věcí na pravou míru.

Vazby knih:

Volné archy = vyskládané, nerozřezané a neořezané archy papíru volně vložené do obálky, nikoli navíc ještě lepené jako u brože. Úprava běžná u bibliofilských tisků a dodnes u nich používaná. Někdy bývají volné archy navíc šité (ale stále s neslepeným hřbetem, čím se liší od šité měkké vazby).

Brož = nerozřezané a neoříznuté archy vlepené do obálky (a případně ještě přetažené přebalem, který byl často dotiskován později z reklamních důvodů), někdy prošité nití, či sponkami. Technologie, která se u nás po druhé světové válce postupně úplně přestala používat, byla ještě začátkem třicátých let standardní úpravou průmyslově vyráběných knih. Šlo o laciný polotovar určený ke svázání, ať už profesionálnímu, či s použitím tehdy velmi oblíbeného domácího knihařství. Nicméně mnohé brožované knihy lidé rozřezali a četli rovnou (obyčejně s dost neblahými následky na stav výtisku, takže nečtené a nerozřezané exempláře jsou dnes objektem sběratelského fetišismu). Postupně byly tudíž brože rovnou nahrazovány lacinými měkkými šitými vazbami (rovnou už oříznutými a míněnými jak finální úprava) a ještě později paperbacky. Původní termín se i z technologie prakticky vytratil a pod pojmem "brožura" a "brožování" se dnes rozumí jen nějaký z mnoha typů měkké vazby a jeho výroba. Na našich stránkách se proto pojmu "brožura" snažíme důsledně vyhýbat a termínem "brožovaný výtisk" míníme klasickou brož - nerozřezanou, nešitou, jen vlepenou do obálky.
Standardní antikvářská a aukční hantýrka používá pojem "původní brož", což je sémanticky vzato naprostá pitomost, neboť prakticky každá brož je původní. "Nepůvodní brož" by čistě teoreticky mohla vzniknout rozešitím, rozebráním, úplným zbavením nití a znovuslepením archů původně vázané knihy, což je sice proveditelné, ale nemělo by to žádný smysl a také jsme se s podobným exemplářem mezi desítkami tisíc knih, které nám prošly rukama, nikdy nesetkali (pokud už se něco podobného dělá - obvykle u zcela rozpadlé a rozdrbané vazby - tak se hřbety archů seříznou a kniha se "zpaperbackuje" - tedy vyrobí se lepená vazba). Ve skutečnosti je tzv. "původní broží" obecně míněno, že brož má náležitou obálku. My se ale důsledně snažíme na našich stránkách používat přesný popis: "brož s původní obálkou".

Měkká vazba (šitá brož) = buďto nakladatelem průmyslové knihárně zadaná, sešitá a obvykle i oříznutá vazba, vlepená do obálky, nebo podobným způsobem individuálně knihařsky opracovaná brož. Technologicky "V4".

Paperback = lepená měkká vazba, lepená brožura, technologicky "V2". (Některými antikváři nesprávně uváděno jako "lepená brož", což je naprostý nesmysl - každá klasická brož byla standardně lepená. Podobně výraz "brožovaná vazba", nově občas zavlékaný i do technologického názvosloví, je chybné slovní spojení s kontradikcí v adjektivu - něco jako "svobodné otroctví".) Paberback je zažitý termín pocházející z Ameriky, kde tento způsob laciné a nekvalitní vazby poprvé doznal masového rozšíření. Zde jej důsledně používáme pro odlišení od měkké vazby, jíž standardně rozumíme šitou (tedy skutečně "vázanou") měkkou vazbu (V4). "Papírový hřbet" je navíc velmi přesným popisem toho, jak je kniha udělaná - není už v původních arších, ale vlastně v jednotlivých listech, které jsou lepidlem přilepeny ke hřbetu (což u mnohých socialistických paperbacků zejména z rané éry zavádění této technologie u nás vedlo k tomu, že jsou dnes dochovány už jen v těch volných listech).

Pevná (tuhá, tvrdá) vazba = dosti obecný technologický pojem (V7 a V8 podle způsobu potahu), který na našich stránkách prakticky nepoužíváme a přímo definujeme onen potah: poloplátěná, polokožená, celoplátěná, celokožená, celopapírová, celopergamenová, nověji i polo- nebo celokoženková vazba. "Vazbou" bez adjektiva "měkká" míníme tedy vždy vazbu tvrdou (všechny výše uvedené varianty lze vyrobit i jako měkké vazby, ale je to daleko méně časté, u některých dokonce zcela výjimečné).

Nakladatelská vazba = originální, nakladatelem průmyslové knihárně či uměleckému knihaři zadaná vazba knihy. Používáme důsledně místo zaužívaného, ale velmi nepřesného pojmu "původní vazba", pod nějž bývají zahrnovány jak třeba "knihárenské vazby" (vzniklé tím, že některá větší knihárna zakoupila ve výprodeji část nákladu, svázala ji a uvedla na trh), tak mnohdy i prosté dobové vazby. Obecně vzato "původní" je vlastně jakákoli první vazba a "nepůvodní" by byla jedině skutečná "převazba" (viz níže).

Dobová vazba = individuální knihařské zpracování technologií zhruba odpovídají době vydání knihy; ne vždy se to dá samozřejmě jednoznačně určit. Na našich stránkách tak odlišujeme hlavně jakoukoli příčetnou vazbu od "vazby novější", čímž obvykle míníme produkty Tomosu nebo podobnou socialisticky vyhlížející hrůzu. Jiné antikvariáty obě vazby shrnují do jednoho pytle pod termín sice zcela nesmyslný, ale opět velmi zaužívaný zejména mezi sběrateli dobrodružného braku, a sice "převazba", což ve skutečnosti znamená vyjmutí knihy z jedné vazby a vevázání do vazby jiné, ať už jako prostý "závěs" či jako složitější knihařský či přímo restaurátorský zákrok. Podobnými operacemi na knihách svého času proslul zejména zesnulý pražský sběratel Venas, který cíleně zkupoval hezké dobové celokožené vazby na jinak bezcenných knihách a nechával do nich vevazovat knihy podle jeho mínění cenné; obvykle ale s dost bídným výsledkem.

Umělecká vazba = řemeslně dobře udělaná individuální vazba. Obyčejně bývá celokožená, ale lze narazit i na vazby z laciných materiálů dokazující, že podstatná je jedině invence a zručnost. V žádném případě ovšem nelze vydávat za "umělecké" průmyslové nakladatelské vazby (DP, Symposion, Hyperion apod.) jen proto, že jsou celokožené - ať vyhlížejí sebekrásněji, jsou pořád jen sériovým výrobkem, nikoli uměleckým originálem.

Lipská vazba = technologie průmyslové vazby vyvinutá koncem 19. století v Lipsku. Pojem by zaveden původně Bradáčem (viz Knihvazačství, Laichter 1912, str. 2-4), ale příliš se neujal. Dnes bývá mylně interpretován jako vazba s nalepeným obrázkem, což je důsledek špatně pochopené verneovkářské terminologie (podle druhu vazeb, které si kdysi Vilímek na pár Verneovek nechal vyrobit přímo v Lipsku). Ve skutečnosti lze jako "lipské vazby" obecně označit většinu tehdejších průmyslových obrázkových vazeb napouštěných barevnými laky, často ještě dozdobených plastickým reliéfem, z nichž braková část je cenným sběratelským artiklem (arci pouze ty exempláře, které nikdy nikdo nečetl a byly dobře skladovány), zatímco takto vázaná běžná beletrie patří k dodnes převážně nedoceněným artefaktům. Některé z luxusnějších lipských vazeb mívaly i bohatě zdobené kožené hřbety (s přechodem schovaným pod deskou, nikoli přetaženým, jak bývá u polokožených vazeb zvykem; na jejich bídnou technickou kvalitu Bradáč zvláště láteřil); charakteristickým rysem bývalo šití archů kovovými sponkami. Posledním pohrobkem lipských vazeb z konce třicátých let byly knihy ze standardně nekvalitní produkce Toužimského a Moravce, vyrobené z tak mizerných materiálů, že po několika přečteních se u hřbetu lak z řídkého plátna zcela vydrolil a hřbet od knihy postupně odpadnul. Dnes je tato technologie dávno zapomenuta a opuštěna; vzhledem k chybějícím strojům i materiálům by pravděpodobně nebylo v lidských silách ji za příčetné peníze pro příležitostné použití obnovit.

Ostatní

Formáty knih. Bývají na našich stránkách uváděny jen zřídka. Pokud už je do popisu zařadíme, používáme většinou přesný údaj v centimetrech nebo přibližný orientační rozměr podle áčkového formátu papíru, který má "v oku" běžně každý už od základní školy a nejsnáze tudíž umožňuje hrubou představu. Kdybychom se nedopatřením někde zapomněli a použili zastaralý a většině lidí už asi málo srozumitelý způsob uvádění formátu knih, tak orientačně: kvart (4°) = cca A4 (plusminus 5 centimetrů dle Žďárského Knihopisné nauky); osmerka (8°) = cca A5; šestnácterka (16°) = cca A6.

Stránkování (paginace). Počet stran knihy uvádíme úplný (dopočítaný) včetně vakátů (nepotištěných stran), tedy tak, jak ho uvádí tiráž, pokud se v ní údaj o počtu stran vyskytuje. Větší část současných aukčních katalogů a bibliografií uvádí poslední číslovanou stranu; nám se ale příčí psát zjevný nesmysl, že kniha má lichý počet stran. Pokud v ojedinělých případech usoudíme, že daný titul vyžaduje skutečnou bibliografickou přesnost, uvádíme počet stran takto "poslední paginovaná + nepaginované do poslední potištěné (+ případné vakáty na konci) + počet listů příloh či reklam (a eventuálně předsádky)".

Knižní blok = vznešenější název pro papírovou část vázané knihy. Užíváme obyčejně při popisu stavu pro odlišení od desek vazby, které mohou být poškozeny, ba i prakticky zcela zničeny, ač vlastní "střeva" knihy zůstala nedotčena.

Intaktní (nedotčený). Toliko stylistická drobnost: neexistuje "intaktní stav", respektive ano, ale jediným přijatelným výkladem tohoto slovního spojení je "nepoužitý tkalcovský stroj". Nedotčený může být nějaký konkrétní předmět (tedy "kniha" nebo "vazba" či "obálka" a podobně), nikoli jeho vlastnost - tedy "stav". Podobně lze kupříkladu říci "nová kniha" nebo "zelená obálka" ale nikoli "nový stav" či "zelený stav". Stav může být v tomto kontextu hodnocen jen stupni kvality: "výtečný", "dobrý", "špatný" apod. (a naopak by zase mělo zcela jiný smysl hovořit třeba o "špatné knize").
Tato poučka arci neplatí pro ty, kdož jsou bez zaváhání schopni napsat třeba "poškozený stav" nebo "špinavý stav". Těm zůstane přes sebebenázornější vysvětlení už navždy zhola nepochopitelná, můžeme je však ujistit, že ačkoli jim to tak nepřijde, je mezi "intaktní knihou" a blábolem "kniha v intaktním stavu" opravdu zhruba stejně velký rozdíl, jako mezi "jinou ženou" a "ženou v jiném stavu".


Insitní = méně pejorativně znějící označení pro "naivistické". Insitní knižní vazby a úpravy jsou kapitola sama pro sebe a skrývají mnohdy až nečekané půvaby - takže jsme k tomu připravili samostatnou vitrinku.

Autotypie a perovky. Pojmy odrážející (stejně jako mnohé výše zmíněné) fakt, že provozovatel a autor těchto stránek zůstává víc redaktorem, typografem a nakladatelem než antikvářem; někdy je to terminologicky pohodlnější a hlavně přesnější, byť třeba ne pro každého hned srozumitelné. Autotypie (reprodukce s autotypickým rastrem) jsou zjednodušeně řečeno vytištěné fotografie či polotónové barevné a šedivé obrázky, zatímco perovky jsou klasicky černobílé kresbičky, ale i samozřejmě třeba i reprodukované dřevoryty či linoryty - prostě všechno, co je vytištěno barvou stále stejné sytosti.
Oba termíny pocházejí z časů knihtisku, kdy se obrázky při reprodukci leptaly do zinkových štočků, čemuž se (stejně jako výslednému vytištěnému obrázku), říkalo zinkografie. Pokud někdo inzeruje "původní zinkografii" jako grafiku, je to asi stejné, jako vydávat "původní xerokopii" za grafickou techniku (svým způsobem je sice obojí pravdivé, ale sběratelé grafiky by s tím v naprosté většině případů dost divoce nesouhlasili).
Občas se vyskytne nějaká skutečná rytina do zinku, ale je to dost vzácné, čehož důvody se údajně zcela objasní, zkusíte-li rýpat do zinkové destičky.



A ještě drobnost - korektury webu provádíme s ohledem na jeho pomíjivost obecně daleko méně pečlivě než u výstupů tištěných, přičemž u antikvární nabídky je to ještě horší než na zbylých stránkách. Takže se rovnou omlouváme za překlepy a jiné chyby - až se kniha prodá, popisek zmizí a vše zase bude, jak má být.


Další informativní a pomocné texty na stránkách LAW:

Jak knihy a nosiče objednat
Jak a proč to funguje
Odpovědi na nejčastější otázky
Co je Lege artis
Co je LAW







Úvodní menu Knihkupectví a antikvariátu LAW

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU