PS: In margo článku
OPRAVDU?! POTŘEBUJE NAŠINEC MS WINDOWS? (CW 32/91)
Komentář z května 1997:
Tento ohlas na Poněkud drahou konverzní utilitu už v Computerworldu neotiskli, takže historicky první polemika s panem inženýrem Strakou zůstala jednostrakná. Přesto jsem Strakův níže jmenovaný článek později opakovaně prezentoval jako jediný, ve kterém se mu podařilo dokázat mi nějaký věcný nesmysl.
Teprve nyní, když připravuji archiv svých článků pro Internet, jsem zjistil, že jsem tehdy pouze spolkl i s navijákem jeho běžný způsob polemiky – tj. že oponentovi vloží do huby něco, co nikdy neřekl, a na základě toho (spolu s argumenty ad personam), dokazuje, že ten druhý je naprostý debil.
Co se tehdy stalo. Napsal jsem (a vyšlo to přesně v této podobě), že mne „znechutilo zjištění, že k předefinování písmene L v předchozím odstavci z obyčejného na tučné bylo třeba nejprve změnit typ písma, pak odmazat původní L, přepsat ho novým a znovu změnit charakter písma, protože Text602 je schopen přeformátovávat pouze odstavce či bloky, nikoli jednotlivé litery“. Na což Straka reagoval se svým obvyklým šarmem inkvizitora na striptýzu: „Změna písmene L z obyčejného tisku na tučný se udělá běžným způsobem, neboť jedno písmeno je blok o jedné liteře. No problem.“
Jak se níže dočtete, předpokládal jsem automaticky, že jsem ve svém původním textu něco takového opravdu napsal. Nebylo tomu tak.
Ve skutečnosti jsem pouze konstatoval, že T602 neuměl jednoduchým způsobem přiřadit formát jednomu písmenu. Pana Straku zajisté omlouvá, že tehdy nepochybně nevěděl, o čem mluvím, a protože, pokud vím, nikdy nepracoval s programem typu MS Word 5.0, nechápal by to možná ani dnes.
Nuže – šlo o tohle. Word 5.0 (stejně jako T602 do verze 3.0) používal kursor o šířce litery. Nešlo tedy o čárku mezi písmeny, jak bývá zvykem dnes, ale o obdélníček umístěný nad písmenem. Ve Wordu ke změně formátu písmena, nad kterým stál kursor, stačilo dvakrát po sobě stisknout Alt+B (nebo Alt+I pro kurzívu apod.).
Pokud pominu výše citovaný postup (mimochodem pouze čtyřkrokový: Del; Alt+F2; znovu napsat písmeno; Alt+F1), bylo k provedení téže operace v T602 do verze 3.0 nutno právě nejprve označit blok o jednom písmenu (nejsnadněji asi: Shift+šipka vpravo či vlevo), dále vyvolat menu (F10, respektive Alt), zvolit Blok (B), píSmo (S) a tučné (2) – tedy místo dvou stisků jediné klávesové kombinace použít pěti kroků na různých klávesách (nebo obvykle ještě více kroky použít k pohybu v menu kursorových šipek a Enteru). Vskutku – No problem. Pan Straka opravdu jakoby nikdy nepoznal jiné problémy, kromě svých hýčkaných vlastních – ale to už i já trochu zacházím k argumentům ad personam.
Každopádně tedy nyní mohu konstatovat, že přes usilovnou, více než pětiletou snahu chytit mne na hruškách, se Strakovi NIKDY NEPODAŘILO DOKÁZAT MI JEDINOU VĚCNOU CHYBU. Při mé značné laxnosti a ležérnosti se to jeví jako téměř neuvěřitelné – v takovéhle víceméně rutinní žurnalistice se i daleko pečlivější mistři utnou co chvíli. (A já jsem se taky tu a tam utnul, jenže na to on nikdy nepřišel!) Jakoby mne chránil jakýsi dobrotivý osud – přestože mi na tom vcelku čerta starého záleželo.
Dále už konečně slibovaný původní text, napsaný 26. 8. 1991:
PS: In margo článku
OPRAVDU?! POTŘEBUJE NAŠINEC MS WINDOWS? (CW 32/91)
Nedá mi ještě, abych nepřičinil maličkou poznámku k uvedenému příspěvku, v jehož poslední třetině se pan Straka zabývá především prezentováním svého mínění, že jsem blbý. Na tento názor má jistě plné právo a je rozhodně raciálnější, než paralelně formulovaný úsudek, že Windows nestojí za nic, protože oběti školení, prováděného panem Strakou, je nedokážou pochopit. Tím autor pouze dává za pravdu těm, kteří se správně domnívají, že naprostá většina halasně nabízených kursů v obsluze PC je veskrze jen podvodným taháním peněz z kapes institucí, jež nakoupily hromadu elektronizovaného plechu a teď nevědí, co ní.
Nicméně tři konkrétní argumenty, dokazující mou mentální inferioritu článek přece jen obsahuje (pro přehlednost byly v původním textu označeny tučnými kulemi). Na prvním je jistá dávka pravdy, neboť koneckonců nějaké horké klíče autoři použít museli, takže proč ne právě ty, na které byli zvyklí. Na druhé straně však běžného uživatele málo zajímá standard firmy Borland, s jejímiž výrobky, orientovanými především na programátory či zkušenené operátory se těžko kdy setká. Optimálním řešením by samozřejmě byla možnost libovolného předefinování všech povelů i funkčních kláves.
Pokud jde o vytvoření bloku o jedné liteře, musím ovšem kajícně a bez výhrad dát za pravdu panu Strakovi. Omlouvám mne pouze to, že jsem si s T602 nehrál déle, než bylo vysloveně nutné; k častějšímu používání mne okolnosti přinutily teprve později, což pokládám za boží trest či spíše zlomyslný výsměch mé recenzi. Rozmazlen prací s bloky v MS Wordu, nenapadlo mne, že konec bloku má být před kurzorem a nikoli v místě kurzoru*). Nicméně – touché – důkaz mé blbosti byl konečně podán.
Kdyby se s tímto triumfem pan Straka spokojil, asi by mi nezbylo, než v koutku pokoje zkroušeně ohryzávat tužku a meditovat nad tím, jaké pitomosti ještě v životě napíšu. Naštěstí však vzápětí korunoval své důkazy nesmyslem tak nehorázným, že mne rázem přešly všechny případné komplexy. Požadovat totiž uvozovky dole dnes podle pana Straky „nesvědčí o rozhledu autora“, což je doloženo tvrzením, že na psacím stroji také nejsou. K tomu nelze říci nic jiného, než že pan Straka patrně viděl jen málo psacích strojů. Uvozovky dole se vyskytovaly už na prastarých mechanických rachotinách, i když jistě nepatřily k standardnímu vybavení. Tím spíše je absurdní odříkat se jich u počítače. Pokud se „jejich použití omezuje“, pak jedině proto, že české znakové sady bývají svými výrobci prostě odfláknuté.
*) Poslední osvětlující poznámka: toto se týkalo definování bloku pomocí kláves F7 a F8; domníval jsem se prostě, že když už jsem napsal takovou blbost, z jaké mne Straka vinil, že to muselo být nejspíš tím, že jsem zkoušel stisknout F7 a F8 po sobě v místě kurzoru.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU