Tentokrát o extenzích, doprovodných programech a písmenkách

Tentokrát o extenzích, doprovodných programech a písmenkách

(Softwarové noviny 10/1993)

Komentář: závěrečný „Komentář autora“ vyšel z prostorových důvodů v ne právě nejšťastněji zkrácené podobě; zde je poprvé prezentován v kompletním znění.

V minulém čísle jsme probrali Venturu 4.1.1 především z hlediska zpracování vlastního textu. To však momentálně není hlavní chloubou firmy – tou jsou především dříve nebývalé možnosti práce s barvami. Ventura navíc v poslední době vychrlila i řadu doprovodných programů, které si pro stručnost dovolíme nazývat v dalším textu extenzemi, ačkoli skutečnými rozšířeními jsou pouze dvě z nich – Scan a Separator; Color Pro, ač je do menu Extenze při instalaci zařazen, je ve skutečnosti samostatným programem. Užitná hodnota Ventury tím nepochybně stoupla, i když rozhodně nikoli zadarmo a nikoli pro každého – zpracování barev totiž stále zůstává velmi exklusivní zábavou vyhrazenou zkušeným profesionálům.

Ventura Scan

Tato původně samostatná extenze v ceně skoro 10 000 Kč je od verze 4.1 součástí programového balíku Ventury. Umožňuje bez opuštění rozpracované stránky nascanovat obrázek nebo výřez obrázku, včetně základních úprav, jako je nastavení ostrosti, kontrastu, sytosti a barevného modulu. Obrázek lze buď pouze načíst a zobrazit v preview ovládacího panelu, nebo umístit rovnou do vybraného okna, či uložit jako soubor na disku. Extenze pracuje se zařízeními HP ScanJet II C, HP II P / Plus, Sharp JX 300 a 450, Howtec Scanmaster a Howtec Scanmaster II, MicroTec Scanmaker 600Z, Nikon LS 3500 a Twain 1.0.

Použití je vcelku jednoduché a snadno osvojitelné; DTP Studio navíc přeložilo menu i dialogová okna a přidalo Help dokonce ještě podrobnější než v originálu, takže orientace domácího uživatele bude bleskurychlá (pokud si zvykne na poněkud periferní překlad Scan jako „Sejmi“). V souladu s poznámkami k upgradu jsou skutečně určité problémy při nastavení na rozhraní Twain – jestliže nemáte příslušný scanner nainstalovaný a zapnutý, zhroutí se celý systém ihned po spuštění Ventury. Podobně málo doporučitelné jsou i experimenty s přepínáním nenainstalovaných scannerů, které si mohou vynutit i reinstalaci Ventury, zejména pokud přehlédnete zmínku o konfiguračním souboru SCAN.INI umístěném v hlavním adresáři Windows. Pokud totiž Ventura nenajde knihovnu, na kterou SCAN.INI odkazuje, hlásí systémovou chybu a při eventuálním pokusu o volbu původního scanneru z menu systém opět kolabuje. V takovém případě je třeba přepsat úvodní řádku konfiguračního souboru.

Odstranění extenze Scan z Ventury není sice elegantní, ale zato jednoduché – stačí prostě jakkoli zrušit soubor SCAN.DLL v adresáři Ventura. Podobně se to má i s následující extenzí (zde ovšem soubor VSEPS.DLL).

Ventura Separator

I toto rozšíření se původně prodávalo samostatně za cca 15 000 Kč; od verze 4.1 je zahrnuto v ceně Ventury. Většina uživatelů by nepochybně dala přednost spíše přidání PicturePro či AdPro, které mohou využít i ti, kdo nepracují s barvami; navíc se tento dárek firmy může stát pro leckoho dárkem navýsost danajským.

Zatímco černobílé DTP se může relativně bez velkých problémů „naučit“ každý – což ostatně dokládá děsivá grafická úroveň řady českých periodik a publikací – s barevnými separacemi se věci mají poněkud jinak. Špatně zalomený text laik obvykle nepozná, ale nafialovělé listí a žlutý rybník ho trknou na první pohled. Programy typu Separatoru a ColorPro samozřejmě nejsou naprosto ničím novým – doposud však šlo o velmi specializovaný a drahý software, používaný pouze v adekvátně vybavených polygrafických závodech. Nejen běžný uživatel, ale dokonce ani ti, kteří se DTP věnovali profesionálně, mnohdy neznali ani názvy těchto programů – a proč taky?

Zařazení separací do levných DTP systémů s sebou přináší riziko, že v historicky krátké době se kvalitní barevná reprodukce stane vzácnou výjimkou. Pro ty, kteří nemají žádné předchozí zkušenosti s výrobou výtažků, existuje jediné doporučení – čím dříve Separator smažete z disku, tím lépe pro vás i vaše zákazníky.

Samotná extenze dovoluje rozličné čarování s obrázkem – nastavení ostrosti, gradace a tonality i korekci barevných chyb různých scannerů (na vybranou je z osmnácti zařízení). Nechybí ani volba nastavení papíru, na který se bude tisknout, což je velmi podstatná drobnost, i když při naprosto nestandardní kvalitě produkce našich papíren jde o údaj spíše jen orientační. Pro definici barev jsou k dispozici barevné modely RGB, HLS, CMY, CMYK, Pantone Solid a Pantone Process. Pokud jde o kvalitu výsledků – těžko říci: od dealerů Aldusu lze vyslechnout, že separace z Ventury nestojí za nic a dobře je dělá teprve PageMaker 5.0; pánové z DTP Studia zajisté budou tvrdit pravý opak, ale oba se shodnou, že separace z Corelu nestojí za nic, zatímco jeho fanoušci určitě pokálejí všechny DTP systémy, QuarkXPress nevyjímaje. Skutečnost bude asi taková, že pokud to někdo umí a ví, co ten který separátor udělá, dokáže dospět k uspokojivým výsledkům s jakýmkoli softwarem. Obecně vzato se však k výrobě barevných výtažků stejně používá většinou MacIntoshů, které v tom prostě mají nejdelší praxi.

Ventura ColorPro

Ve světle výše uvedených řádek je zřejmé, že tento program bratru za nějakých 25 000 Kč nebude patřit k bestsellerům. Připadá do úvahy pouze tam, kde jsou už na Venturu zvyklí a vybavili se příliš dobrým hardwarem, aby se jim vyplatilo přecházet na Apple. Pokud je okolnosti přinutí začít s vážně míněnými barevnými separacemi, je čas koupit ColorPro. Program byl DTP Studiem kupodivu lokalizován, což lze patrně přičíst na vrub zejména tomu, že to nedalo zas tak moc práce (jde o prostý překlad asi pětadvaceti povelů menu a třiceti stránek helpu); jinak však pokud s ním už někdo dokáže správně pracovat, půjde mu to nepochybně stejně dobře i v angličtině. Lokalizace nebyla pro tuto recenzi k dispozici; pokud je, stojí dalších 3500 Kč.

Základním hardwarovým předpokladem je velmi výkonná grafická karta a kvalitní monitor, tedy doplňky v řádu od 100 000 Kč výš. Jestliže by si bez nich nějaký odvážný bobřík ještě mohl tu a tam zaseparovat, použití ColorPro nemá bez patřičné výbavy už absolutně žádný smysl. Základním předpokladem práce je totiž přesná kalibrace barev podle přiložené tabulky, což s Tridentem a čtrnáctipalcovým VGA monitorem zaručeně nesvedete (nehledě už k čemukoli dalšímu).

Program slouží, jak již název napovídá, k profesionálnímu definování všech parametrů barev a jejich korekcím v nascanovaných obrázcích. Ovládání samo o sobě není složité – pokud ovšem máte v malíčku takové věci, jako je teorie barev. Bylo by zajisté možné zavalit teď čtenáře haldou pojmů, avšak nebylo by to patrně ani zajímavé, ani účelné. Pokud se ale najde alespoň deset lidí, kteří redakci napíší, že by si něco podobného rádi přečetli, uveřejní Softwarové noviny na toto téma podrobný článek od někoho fundovanějšího, než je autor této recenze. Těm ostatním snad postačí ujištění, že ColorPro umí spoustu věcí, které naštěstí téměř s určitostí nebudou nikdy potřebovat, a vědomí, kam se mají obrátit, kdyby je nedejpámbů někdy přece potřebovali.

Ventura PicturePro

Tento produkt představuje konečně něco i řadovému uživateli známějšího, ačkoli základní koncepce je samozřejmě rovněž zaměřena hlavně na zpracování barev, s čímž plně koresponduje i cena 26 300 Kč. Jde o retušovací a kreslicí program podobný četným PhotoPaintům, PhotoFinishům či PhotoShopům, vybavený obvyklými proprietami, včetně rozsáhlých možností editace ať už manuální, či s použitím detailně regulovatelných efektů. Velmi elegantní je volitelné okno s Densitometrem, který interaktivně ukazuje hustotu složek barvy, nad kterou právě stojí kurzor (viz obrázek).

Detailní popis výrobku by vydal na samostatnou recenzi, která by nadto musela obsahovat i podrobné srovnání s konkurenčními produkty. Vzhledem k tomu, že program má být v dohledné době upgradován a teprve pak údajně bude i počeštěn, nepochybně se s ním na stránkách Softwarových novin nesetkáváte naposledy.

Database Publisher 4.0

Zatímco všechny ostatní extenze se aktuálně vynacházejí ve verzi 1.1., je tento doplňkový program již ostříleným veteránem. Jeho nová verze má navíc údajně jednu základní výhodu – umí pracovat s češtinou. Slůvko údajně naznačuje, že pro tuto recenzi nebyl Database Publisher 4.0 v DTP Studiu k dispozici – nicméně od verze 3.1 se prý kromě této vlastnosti a novějšího designu podstatně neliší. I v tomto případě existuje lokalizovaná mutace, pochopitelně až k verzi 4.0.

Vlastní program – na poměry Ventura Software, Inc., překvapivě laciný (12 500 Kč) – je určen zejména těm, kteří jsou nuceni sázet texty, jejichž zdrojem jsou databázové soubory. Protože typografové obvykle databázové systémy k ničemu nepotřebují, neumějí s nimi většinou zacházet a samozřejmě je také ani nevlastní. Database Publisher pochopitelně neumí nic, co by nešlo udělat s původním databázovým programem, ale to, co umí, zvládá daleko přehledněji a uživatelsky přijatelněji, než FoxPro či dBase. Pokud hrozí, že budete muset vyrábět telefonní seznamy ze špatně připravených předloh, bude Database Publisher nepochybně skvělou investicí.

Ventura AdPro

Tento složitý program za cca 25 000 Kč v podstatě supluje to, co nebylo doděláno na samotné Ventuře – tedy typografické možnosti, jakými disponuje třeba Quark či Corel. Ze všech extenzí by právě tato asi zajímala nejširší okruh uživatelů, jenže bohužel mají smůlu – AdPro neumí česky a podle DTP Studia ani není možné ho po našem naučit. V další verzi má být ale všechno jinak – takže snad příště.

Doufejme, že v příští verzi bude odstraněn také základní nedostatek dosavadní koncepce, a sice ten, že program není schopen načíst stránku připravenou v normální Ventuře (leda snad jako Encapsulated Postscript, což pro editaci není moc povzbudivé). Prozatím ještě alespoň obrázek demonstračního souboru – hezké, že?

Fonty, fonty, fonty

Zmínku o fontech obsahovala už recenze v předchozím čísle. Tentokrát se zaměříme na fontové balíky, počeštěné DTP Studiem.

Ještě před pár měsíci byla největším hitem nabídky kolekce firmy Casady & Greene Fluent Laser Fonts II obsahující 120 řezů v TrueTypu a PostScriptu za celkem přijatelnou cenu 14 500 Kč. Soubor obsahuje pro sazbu základního textu 14 řezů Sans Serif, 8 řezů Bodoni a 4 řezy Galileo; ostatní písma jsou použitelná spíše pro titulky a speciální efekty (Key Caps, Check Box, Button). Výběr ozdobných fontů je poměrně vyvážený – od fraktury (Black Knight, Gregorian) přes secesizující písma (Moulin Rouge, Harlequin, Noveau) až po chladně technická (Micro, Vertigo). Určitou nevýhodou je, že řada fontů zde vystupuje pod jinými názvy než bývá obvyklé (kupříkladu Noveau je prakticky identické s písmem Arnold Boecklin apod.), což komplikuje uživatelovu orientaci. Vlastní písmo je dobře namalované – vektorová definice obsahuje velmi málo bodů – takže tisk na PostScriptových zařízeních probíhá někdy až překvapivě promptně. Diskutabilní je v některých případech spárování znaků, i když zde lze jistě uplatnit různá subjektivní estetická kriteria. Každopádně počeštění (pouze PostScriptové sady) fontům na kvalitě nic neubralo.

Leč – časy se mění. V současné záplavě upgradů to platí nejméně dvojnásob. A tak přišel Corel 4.0 se svými 650 fonty z knihovny Bitsreamu, aby rozbořil dosavadní trh s písmenky, a koupě Fluentů II už náhle nevypadá tak lukrativně, jako před nedávnem. Navíc nové fonty Corelu znamenají velmi radikální posun od původních sotvakdy použitelných titulkových excesů k solidním knižním písmům. I kvalita je podstatně lepší, než bývalo u Corelu zvykem, a spočítáte-li si, co byste za podobný balík zaplatili u Adobe (jde o šestimístné číslo), není o čem diskutovat.

DTP Studio nelenilo a nabízí v počeštěné verzi prakticky všechna písma, která se z těch 650 počeštit dala. I v tomto případě byl lokalizován pouze PostScript.

Princip lokalizace je u obou fontových balíků v podstatě stejný – původní písma instalovaná na disku se mění na česká nikoli přepsáním, ale doplněním originálního fontu o znaky tabulky 1250 EE. V případě Corelu je už ke jménu fontu přiřazena přípona CE; Fluent Laser Fonts si po dřívějším nešťastném zvyku DTP Studia ponechávají i po lokalizaci názvy nezměněné. Fonty pro Corel mají ještě další novinku – k jejich vytištění už není třeba používat ovladače PostScriptu z produkce DTP Studia, avšak pro jejich zobrazení je stále nutná modifikace Adobe Type manageru (viz minulé číslo SWN). Hlavní nevýhodou počeštění je jeho cena (14 900 Kč samostatně, nebo 29 700 Kč i s Corelem 4.0), tím spíše pak s ohledem na chystanou kompletní lokalizaci programu, která by se podle některých zpráv měla objevit ještě letos.

Závěrem

Pokud čtenář nabyl dojmu, že jsme se některým extenzím Ventury nevěnovali tou měrou, jak by si zasloužily, má jistě pravdu. U části z nich jsme však usoudili, že jde o software příliš specializovaný, než aby byl detailně probírán v periodiku neurčeném profesionálním typografům; k dalším se ještě vrátíme. Šlo nám především o dokreslení obrazu samotné Ventury – proto jsme se relativně podrobněji zabývali těmi extenzemi, které jsou nyní její integrální součástí – ostatní doprovodné programy popisujeme pouze orientačně.

Komentář autora

Pozorný čtenář možná rovněž nabyl dojmu, že ze spousty slov této recenze se toho mnoho nedozvěděl. I tento dojem je naprosto správný. Horší slátaninu jsem na stránkách nejen tohoto listu dosud neprezentoval, a doufám, že se tak nikdy nestane!

Už v „polemice“ k prvnímu pokračování této recenze jsem předeslal, že nemám po tom všem mnoho chuti psát o čemkoli, co má něco společného s Venturou, natožpak o těch „barevných“ nesmyslech. V životě jsem barevné separace nedělal a ani to nemám v úmyslu; i s černobílou grafikou pracuji pouze tehdy, když mne k tomu neblahé okolnosti přinutí. Samozřejmě jako někdejší profesionální novinář principiálně umím napsat článek prakticky o čemkoli, ale nikdy mne tento způsob práce nebavil, a taky jsem se tomu vždy vcelku úspěšně snažil vyhýbat.

Že tento příspěvek nakonec vůbec vznikl, za to může pouze okamžitý nápad, inspirovaný minulou „polemikou“. Pojal jsem předchozí řádky jako slohové cvičení na téma „Objektivní recenze“, k čemuž pan šéfredaktor dal laskavé svolení. Oba jsme byli zvědavi především na to, jak text přijmou pánové z DTP Studia. Dosud to sám nevím – materiál jde do novin na poslední chvíli – takže ani oni nebudou mít čas na jiné, než stručné vyjádření: líbí-nelíbí, resp. lepší-horší než předchozí recenze. Zde je (doplněné po uzávěrce): „JO, DOBRÝ!“

Pokud bylo positivní – povedlo se. Pokud ne, omlouvám se, že jsem bez výsledku pokoušel čtenářovu trpělivost. Informace, kterých se mu dostalo, si totiž mohl z valné části přečíst v jakémkoli propagačním letáku DTP Studia. Na druhé straně soudím, že už by odjinud mohl být na podobné informační šumy dostatečně trénován, takže se snad zas tolik nestalo. Příčinu mého případného neúspěchu lze spatřit dílem v nezbytnosti udržet v textu alespoň částečně způsob, jakým obvykle k psaní přistupuji (ten „tón“ – jinak by recenze nepůsobila autenticky, i když už upuštění od „ich formy“ mohlo leccos napovědět), dílem v nedostatku autorské sebekázně, který mi byl vždy právem vytýkán (například to, že přeložit ColorPro nedalo zas tak moc práce, jsem si fakt mohl odpustit).

Konečně slibuji, že o ničem „barevném“ už psát víckrát nebudu, leda bych dřív vlastnoručně udělal alespoň jednu podařenou barevnou knížku. Nicméně i pak – kolik z vás by to, k sakru, vůbec mohlo zajímat?

Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU