Logo

Ami Pro 3.0 – několik epištol


(Softwarové noviny 11/1993)



Další pohled na chvalně známý editor a ještě něco kolem.



„Co už zas otravujou s tím Ami Pro!“ pomyslí si možná méně laskavý čtenář při pohledu na titulek. Skutečně – o tomto programu si už mohl počíst nejen na stránkách SWN, ale patrně už ve všech počítačových periodikách, kolik jich jen máme. Avšak dobrého není nikdy dost. Kromě toho účelem těchto řádků původně mělo být „napravit reputaci listu“ po zveřejnění recenze kolegy Pecinovského (SWN 3/93), jejíž jedinou, leč z hlediska Lotusu dosti podstatnou chybičkou bylo, že pojednávala o beta verzi lokalizovaného programu, aniž by ji jako takovou prezentovala. Bouři nevole, jejíž hřmění zaznělo v rubrice Dopisy v SWN 5/93, měl uklidnit právě tento článek. Mezitím však v téže rubrice o tři čísla později vyšla omluva pana Pecinovského a doba pokročila natolik, že se již nezadržitelným tempem blíží očekávané premiéry českého MS Wordu a WordPerfectu for Windows. Nejeví se mi tedy už aktuální psát další podrobnou recenzi, když bude stejně třeba věnovat se Ami Pro ještě jednou, tentokrát už s možností srovnání, která doposud chyběla (nepočítám-li kontumačně vyřazený Text602 for Windows, který se ani nesnaží vetřít do této kategorie textových editorů). Místo toho se tedy nyní omezím jen na několik poznámek, ale o to důkladněji se pokusím „amíčku“ věnovat příště.



Epištola k distributorům

Každopádně mi nedá, abych nějak nereagoval na rozhořčené dopisy zástupců Lotusu a Digitu, aniž bych ovšem chtěl být osobní. Nejde totiž o problém těchto konkrétních dopisů, ale o obecný jev v počítačové branži vůbec – a sice o vztah výrobců a publicistů. Odhlédněme nyní od aspektu často zcela neadekvátního očekávání, podle něhož by recenzent nejspíš měl kromě absolutního zvládnutí všech tajů programu vždy dospět k závěru, že jde o nejlepší software svého druhu; o to skutečně ve zmiňovaných dopisech ke chvále pisatelů v žádném případě nešlo. Vtip je v něčem jiném – totiž ve skutečnosti, že vůbec musely být napsány. Kdyby totiž všechno fungovalo jak by mělo, nemohlo by se stát, aby kolega Pecinovský recenzoval místo ostré verze jakousi pochybnou betu – prostě by počkal, dokud mu nedojde zásilka od autorizovaného distributora.

Přes relativní úrodu počítačových periodik není u nás lidí, kteří by pravidelně psali o softwaru, zas tak moc – už jen proto, že se většinou jedná o licenční časopisy, jejichž náplň tvoří z velké části překlady. Přesto tito autoři zůstávají vesměs odkázáni na to, co jim zapůjčí redakce; firem, které by přes projevení zájmu byly ochotny poskytnout jim recenzní exempláře, je jako šafránu. Že by některá cosi podobného provozovala dokonce aktivně, zdá se být dnes takřka nemyslitelné. A přece by takový přístup představoval velmi levnou a efektivní reklamu – ani ten nejbezostyšnější a programem nejotrávenější recenzent prostě nemůže úplně sepsout software, jenž mu byl poskytnut s ochotou a příjemným úsměvem. Ani pro inteligentnější distributory, kteří správně usuzují, že hlavní věc je, když se o jejich programech píše, i kdyby to náhodou mělo být v dobrém, není zanedbatelné, že recenzent, který nebude program mít, o něm nebude tolik psát, pokud vůbec.

V současné době už alespoň redakce obvykle nemusí žebrat o to, aby jim laskavě někdo věnoval jeden pitomý balíček disket a brožuru, jejichž výrobní cena obvykle nepřesahuje stovku. Koneckonců – i to je určitý pokrok, tím spíše, že se stále ještě lze setkat s případy, kdy redakci po deseti urgencích firma dá kopie distribučních disket a zapůjčí na dva týdny dokumentaci. Nelze zajisté ani očekávat, že by každá začínající firmička měla obesílat svým softwarem kdejakého obskurního pisálka mého typu. Nicméně jestliže ani tak renomovaný publicista jako pan Pecinovský automaticky nedostane od tak renomované firmy jako je Lotus program z oblasti, o níž je známo, že se jí autorsky zabývá, je cosi prohnilého... atd.

Navíc nelze zapomínat, že pokud recenzent chce skutečně pracovat zodpovědně a s přehledem, musí mít k dispozici i software, který přímo nerecenzuje. To už je pro myšlení mnoha našich firem zcela nepřijatelné – poskytnout zadarmo program někomu, kdo o něm ani nic nenapíše!? Jednak to samozřejmě není pravda – jednořádková zmínka o přednostech vašeho výrobku v recenzi konkurenčního softwaru může být účinnější, než sáhodlouhý chvalozpěv – a jednak si poctivý recenzent program stejně někde musí půjčit a prohlédnout si ho, pokud chce vědět, co se kolem děje. Ačkoli z hlediska základní logiky, zájmu uživatele a koneckonců i slušného výrobce je toto počínání zcela chvalitebné, z hlediska znění zákona se tím dopustil zločinu. Oběť sama tak vytváří pachatele.

Obávám se však, že tento stav nedozná v nejbližší době zásadních změn. Principiálně je samozřejmě možné, aby si jednotlivé redakce dohodly s jednotlivými distributory, kolik kterých programů pro své stabilní autory z hlediska jejich zaměření potřebují. Není ani problém označit obal a distribuční diskety dostatečně jasnými a neodstranitelnými nápisy „Not for sale“, aby si z této dobré vůle někdo neudělal dobrý kšeft. Ba dokonce i optimální řešení, které se výrobcům nabízí – vytipovat si jednotlivé autory a vyžádat si od redakcí přímý kontakt na ně – není ničím nepředstavitelným – – – jinde... Pro české myšlení však bude i nadále jistě přijatelnější vyhodit statisíce za neúčinnou, často zcela amatérskou a nepromyšlenou reklamu u anonymní agentury, než pár stovek za něco, z čeho by snad mohl profitovat – jednotlivec. Už čtrnáct dní (v době kdy tyto řádky píši) neutuchající zájem zdaleka nikoli jen levicového tisku o tak bezvýznamý fakt, jakým je koupě vily panem presidentem, mi bohužel dává za pravdu.



První epištola k uživatelům

Aby bylo jasno – Ami Pro je zatraceně dobrý editor. V žádném případě mu nelze upřít, že bylo prvním programem na zpracování textů, který se pod Windows naučil česky; u verze 3.0 navíc vůbec prvním, který implementoval český slovník synonym. Z trojice gigantů pro Windows je také jediný, který není zatížen DOSovskou minulostí, což potenciálně skýtá lepší start pro využití možností, které toto prostředí poskytuje (to se projevuje už v absenci pro WYSIWYG zcela nepřijatelného „Print preview“, kterým byly jak MS Word, tak WordPerfect for Windows ze setrvačnosti obdařeny). Přesto rozhodně nejde o program, na kterém by nebylo co zlepšovat – to by se ostatně Lotusu ani nelíbilo.

Obecně vzato nejhorší na Ami Pro je reklamní slogan, který je označuje za nejlepší editor pro Windows, což jednak není pravda a jednak i kdyby byla, nebudí výrobek vyhlašovaný za nejlepší u soudného kupujícího a priori mnoho důvěry. Z hlediska češtiny pak pokládám za zcela zásadní chybu praktickou nemožnost typograficky správně ohlídat v oboustranně zarovnaném textu předložky na koncích řádek. Někomu to možná přijde jako prkotina, ale pouze tato drobnost brání tomu, aby se Ami Pro dalo rozumně využít jako uspokojivá náhražka DTP v méně náročných aplikacích. Pokud jsem si všiml, žádná z dosavadních recenzí se tímto problémem nezabývala, takže si dovolím věnovat se mu trochu hlouběji.

Že předložky nemají být na koncích řádek, učila zajisté zodpovědná „souška“ (u starších čtenářů „pančelka“) každého z nás. V tištěném textu to ovšem tak horké není (ono by to mnohdy ani nešlo), takže stačí, když na koncích řádek nejsou pouze předložky jako je v či s; a pokud nejde o vícesloupcovou sazbu rovněž spojky a či i. Na rozdíl od angličtiny se u nás také píšou mezi každými třemi ciframi od 10 000 výš mezery, nikoli čárky; výraz 10 % (procent) se liší od 10% (procentní) apod. – prostě samé vymyšlenosti, u kterých je zapotřebí hlídat, zda zůstaly správně pohromadě. Že se na to čím dál víc kašle, není rozhodně důvodem k tomu, že by se na to nadále kašlat mělo (koneckonců nemusí jít zrovna o profesionální sazbu – i negramotnost obchodního dopisu může někdy vyjít pěkně draho).

Optimálním způsobem, jak tento problém vyřešit, je pružná mezera (jakou má třeba Ventura či QuarkXPress), která se proporcionálně roztahuje podle potřeby jako mezera normální, ale drží okolní písmena pohromadě. To – pokud vím – ovšem neumí žádný textový editor. A tak lpíme-li na oboustranném zarovnání, zbývá jen dvojí možnost – buď resignovat na proporcionalitu (což je přijatelné u čísel, procent apod., nikoli však u spojek a předložek), nebo použít pevného ukončení řádky. V Ami Pro však v zarovnaném odstavci nezůstává pevně ukončená řádka (Ctrl+Enter) zarovnaná, jako v MS Wordu (zde Shift+Enter – stejně jako ve verzi pro DOS), takže druhá možnost nepřichází do úvahy. V zájmu spravedlnosti dlužno přiznat, že ve WordPerfectu taky ne (ten funkci pevného ukončení řádky nezná vůbec); z tohoto hlediska byl a je MS Word jako náhražka DTP pro češtinu vždy nejlepší, i když popsané manuální řešení lze pokládat spíše za provizorní a doporučitelné pouze velkým pedantům – komplikuje totiž pozdější případné přeformátování dokumentu.

Ale budiž: co je císařovo, císaři; co má dělat DTP, nechť dělá DTP, a nikoli textový editor. Bohužel i texty pro DTP je třeba v něčem napsat a připravit, přičemž kýženým efektem bude co nejvíce si usnadnit práci. Zůstaneme-li u tématu – je třeba nahradit všechny normální mezery za jednopísmennými předložkami a spojkami mezerami pevnými, abychom se v DTP, které ovládá pružné mezery, nemuseli zdržovat jejich hlídáním. Logickou metodou by se jevilo zadat NAHRAĎ: mezera – jakýkoli znak – mezera za mezera – jakýkoli znak – pevná mezera. To by ovšem napřed běžně užívané editory musely pro funkci Nahraď znát „Wild cards“ (tedy hvězdičku či otazníček pro vyhledání jakéhokoli znaku, který ponechají beze změny a nahradí jen ty okolní), což bohužel v tomto smyslu není případ Wordu ani WordPerfectu. Ami Pro to kupodivu dovede. Co však bohužel nedovede, je právě doplnění té pevné mezery. Ačkoli jinak umí při nahrazování vložit leccos, pevnou mezeru autoři z nepochopitelných důvodů opomenuli. Bylo by sice jistě možné napsat na to nějaké makro, ale vzhledem k složitosti makrojazyka Ami Pro dá běžný uživatel asi přednost nahrání příslušných maker pro jednotlivé předložky a spojky ve Wordu či Wordperfectu i bez „divokých karet“; alternativní možností může být nahrazení pevných mezer v Ami Pro za nějaký v textu nepoužitý znak a jeho zpětné převedení na pevné mezery přímo v DTP.

Měl bych snad čtenáři objasnit, že k výše uvedeným hnidopišským zjištěním jsem dospěl při hledání optimálního editoru k „nakrmení“ Ventury. Je mi naprosto jasné, že většina uživatelů Ami Pro tyto „závady“ odbyde mávnutím ruky; koneckonců jiné výhody programu i jeho zdejší tradice v prostředí Windows je stačí hravě převážit. Nicméně pro mne to byl dostatečný důvod, abych při nákupu nového editoru pro Windows přece jen vyčkal českého Wordu, jakkoli se mi Ami Pro už od pohledu tuze líbilo. Podobně zajisté i uživatelé zvyklí na WordPerfect dají i ve Windows přednost své oblíbené značce. Přesně tak se to totiž má s tím „nejlepším editorem pro Windows“.



Epištola k nadšencům

Precizní provedení originálního Ami Pro i velmi kvalitně odvedená práce při české lokalizaci někdy svádí k až nekritickému obdivu. Program sám o sobě má dostatek předností, takže nevidím důvod upadat do extáze ještě nad tím, že zvládá funkce, které vyřešily Word či WordPerfect už ve versi 5.0 pro DOS. Stane-li se to v recenzi, čert to vem. Horší je, že ve stejném stylu je pojednána i uživatelská příručka. Ta také bez pochyby představuje nejslabší článek lokalizace.

Jak jste se jistě už jinde dočetli, nabízí se k českému Ami Pro buď původní anglická dokumentace, nebo česká uživatelská příručka z Grady. Chraň vás pámbů, abyste dali přednost druhé alternativě – i kdybyste neuměli anglicky ani žbleptnout! Na publikace nakladatelství Grada lze mít různý názor a já ho také mám. Příručka k Ami Pro s ním plně koresponduje – pokud jsem měl s programem nějaké problémy, zaručeně tam o nich nebyla ani zmínka. Ostatní se dá zvládnout vcelku pohodlně s pomocí obstojného výukového programu (byť méně podrobného a názorného než u Wordu) a standardního interaktivního helpu. Obé je do češtiny převedeno velmi uspokojivě, takže po dokumentaci hrábnete teprve v okamžiku, kdy už jde opravdu do tuhého. V té chvíli vám příručka z Grady zaručeně nepomůže.

Pro ediční politiku nakladatelství je příznačná anonce na obalu „ÚPLNÝ POPIS OVLÁDÁNÍ POČEŠTĚNÉ VERZE 3.0 URČENÝ PROFESIONÁLŮM“ (sic!). Kromě toho, že jde o popis hodně neúplný, rozchází se toto tvrzení velmi výrazně nejen s obsahem, ale i s míněním samotného autora, který v úvodu konstatuje, že „tato kniha je určena pro zvláště neschopné uživatele“. Za barnumskou (a blbou, což nemusí být synonymum) reklamu na obálce autor nepochybně nemůže, ale vnitřnosti knihy už padají jednoznačně na jeho hlavu. Kdyby se publikace jmenovala Ami Pro a já nebo Úvod do Ami Pro a nebyla dodávána jako oficiální dokumentace, patrně bych ani necekl. Stávající okolnosti však nutí k cekání velmi halasnému. Počínaje grafickou úpravou, která nasvědčuje tomu, že Grada své autory platí od tiskové strany (po „odvzdušnění“ sazby a vyházení nesčetných celostránkových obrázků pocházejících vesměs z knihovny Ami Pro by se čtyřsetstránková publikace zredukovala odhadem o nějakých 50 – 70 %), až po použití ich formy je kniha vším jiným, jenom ne publikací, která by zvídavějšímu uživateli stála ze těch pár stovek, které za ni Grada chce.

Přitom nelze říci, že by snaha pana Havelky napsat čtivý manuál působila nesympaticky – naopak. Bohužel, jak již řečeno, nevybral si k tomu to pravé místo. Používání první osoby lze totiž ještě zdůvodnit v recenzích (a že nám i za to pořád někdo nadává!), neboť zde zdůrazňuje subjektivitu hodnocení a připomíná čtenáři, že o programu píše člověk, který si s ním obvykle hrál jen pár hodin, dní, či nejvýše týdnů, takže o něm zdaleka neví všechno a mnohdy se může mýlit, uživatelský manuál se mýlit nesmí a subjektivní být nemůže – nanejvýš je mu dovoleno taktně pomlčet o nedostatcích programu a vychválit jeho přednosti. Dočteme-li se pak v takové příručce upřímná slova autora, který kupříkladu pokud jde o jazyk maker konstatuje: „Přiznávám se, že jsem do tohoto světa příliš nepronikl a nevadí mi to,“ nelze než uzavřít, že ho sice plně chápeme, ale proč o tom, do prčic, píše knihy? Nota bene když help k makrům zůstal jako jediný nepřeložen, přičemž syntaxe makrojazyka je ve srovnání s poměrně primitivními možnostmi Wordu či WordPerfectu vskutku impozantní a umožňuje nebývalé věci, včetně přidání nových položek do menu a konstrukce jednoduchých „prográmků“ (s Ami Pro se dodává například také makro GAME, čítající přes 250 řádek, které na obrazovku vyplivne okno s černobílou verzí hry Master Mind).

Zkrátka nadšení pro Ami Pro, které z uživatelské příručky čiší, snad sice může přilákat nové fanoušky, ale není tím pravým ořechovým, co v příručce být mělo. Učebnici lze doporučit skutečně pouze naprostým začátečníkům, kteří v životě neviděli lepší editor, než Text602, a i ti udělají lépe, budou-li si ji moci někde jen vypůjčit. Po měsíci práce už totiž knihu nebudou potřebovat, leda by byli opravdu zvláště neschopní. Znovu ovšem zdůrazňuji, že mé výtky nejsou adresovány autoru, který koneckonců pouze poctivě splnil, co v úvodu příručky slíbil, ale spořivosti distributora (překlad původní dokumentace už totiž konečně díky Microsoftu, Borlandu a řadě dalších začíná patřit k dobrému tónu) a redakční práci editora (protože parametry knihy, o níž se jistě vědělo, že bude dodávána místo dokumentace, prostě měly být od počátku zadány jinak).



Epištola k počešťovatelům

Ještě jednou gratuluji k velmi zdařilému slovníku synonym. Ačkoli z nikoho jistě Čapka neudělá, přece jen šlo o dlouho postrádaný komfort, který se nepochybně může někdy hodit. Pokud jde o kontrolu gramatiky, je vcelku jisté, že pro češtinu nikdy nebude moci být implementována v takovém rozsahu, jaký umožňuje angličtina. Nicméně už nyní by mohla fungovat celkem bez problémů k ohlídání několika důležitých drobností. Jde především o kontrolu postavení interpunkčních znamének – teček, středníků a dvojteček, u nichž v normálním textu prakticky nepadá do úvahy případ, že by mohla předcházet mezera či naopak za nimi chybět; čárek (zde je situace komplikovanější jejich možným použitím jako jednoduchých vnitřních uvozovek), otazníků, vykřičníků, apostrofů apod. Zařazena by měla být rovněž kontrola párovitosti závorek a české podoby uvozovek.

Původní gramatický program je pro tyto účely v češtině nepoužitelný, přinejmenším už proto, že české znaky nevnímá jako písmenka, takže pak hlásí naprosté nesmysly. Protože další exces Microsoftu při počeštění Windows si stejně vyžádá update lokalizace Ami Pro, která jaksi nepočítala s alternativou, že v českých Woknech budou pod původními názvy původní fonty (tedy zcela jinak, než je tomu v Eastern Europe Windows), nebylo by možná od věci připojit k inovacím také vykastrovanou, leč užitečnou verzi české „gramatiky“. Jelikož nelze příliš očekávat, že s něčím podobným přijde lokalizace Wordu či WordPerfectu, mělo by Ami Pro na svém kontě další prvenství.

A ještě jen na okraj ke konverzním filtrům – text formátovaný v Ami Pro jako verzálky by měl být jako verzálky také převeden; takhle je to trochu otrava. Správně funguje jen export do Wordu pro Windows; ve Wordu a WordPerfectu pro DOS jsou špatně české znaky (zde by bylo nadto zapotřebí doplnit alternativy konverze do Latin2 a Kamenických, které by nebraly ohled na aktuální nastavení prostředí); v T602 se prostě verzálky neobjeví vůbec.



Druhá epištola k uživatelům

Naprosté většině příznivců Ami Pro jistě připadly mé lamentace v První epištole k uživatelům ne-li přímo pitomé a směšné, pak alespoň nepříliš podstatné. Protože s nimi v jádru souhlasím, rád bych je odškodnil za pohanění jejich oblíbeného editoru něčím užitečným. Umožňuje mi to výhradně laskavost firmy Mon Ami, která dala souhlas ke zveřejnění svého makra, umožňujícího v definitivně opraveném a zformátovaném dokumentu odstranit všechny jednopísmenné výrazy z konců řádek. Funguje to velmi uspokojivě – arci pokud vypnete oboustranné zarovnávání (tak to vyřešili v anglické dokumentaci), nebo nelpíte-li na proporcionalitě mezer před předložkami (tak to vyřešil pan Havelka v dokumentaci české). Pokud jste dostatečně líní nebo je váš čas příliš drahý, lze makro za nevelkou částku obdržet již hotové u firmy Mon Ami (součástí diskety k rubrice Tipy Triky Techniky toto makro nebude!). Tamtéž je k mání rovněž užitečný prohlížeč souborů Ami Pro k Norton Commanderu, který je už sice v nové verzi Commanderu implementován, ale jednak nezobrazuje obsah souboru česky a jednak je sporné, kolik uživatelů na NC 4.0 přejde. Mon Ami konečně nabízí také fonty ze velmi přijatelné ceny v kvalitě a výběru podstatně uspokojivějším, než poskytuje knihovna Corelu 3.0.



A úplně na konec: nenechte si pokazit radost. Ami Pro je vskutku editorem velmi dobrým, a jestli jste si na něj zvykli, určitě zatím nebude důvod, abyste svou volbu měnili. Pokud Ami Pro dosud nemáte a přemýšlíte, co si koupit, vyčkejte srovnání s konkurencí a vyberte si podle svých potřeb. Co se pak autora tohoto článku týče, je už nyní nezřízeně zvědav, jak bude vypadat Ami Pro 4.0. Snad konečně opustí svůj vychloubačný reklamní slogan a možná teprve po té ho vyplní.






Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU