Logo


1998





20. listopadu 1998
Malí čeští hrdinové nových frontiček

Tak nám zase vyvstali noví bojovníci. Povídal mi Petr Koubský, který byl "in", že si připadá jak za převratu zvaného též sametový. V ruky hole a na Telecom! Vůbec nechápu, proč ten štrajk nebyl o den dřív – na 17. listopádu – ta zahozená symbolika! – – – škoda jí.

Ovšem – vox populi na ČT1 nám sdělil, že skoro polovina občánků vlastně sametku nevítala. Já byl sice v tý druhý polovině, ale – to nelze popřít – byl jsem zbabělej. Nenosil jsem trikolóru, nešel jsem si zacinkat na Letnou a když kolegyně z redakce přiběhla někdy po dvacátém a chlubila se, jak hrdinně podepsala Chartu, Několik vět a vůbec Všechno, co tam k podepsání měli, neutíkal jsem hned a nepodepsal to taky, bídně se vymlouvaje – jako vždycky předtím, když mi cpali k podepsání cokoli pro či proti – že zásadně nepodepisuju nic, co jsem sám nenapsal – takový ten bídný individualistický alibismus.

Ani proti Bojkotu jsem v principu nic neměl – naopak; chtělo by to jen opakovat ho častěji – tak perfektní připojení jako 18. jsem nezažil už ani nepamatuju. A kdyby se to dělalo tak obden po celý rok, možná by to Telecom už i trochu otrávilo – – – a zdražil by ještě víc, protože může. Jinak ovšem byla tahle "tvrdá lekce monopolismu" asi stejně účinná, jako když se statečně rozhodnete nedat pinglovi v hospodě diškreci. Kdesi jsem ovšem viděl výpočty, jaký ranec bude Telecom stát tahle jednodenní stávka interneťáků. Nikoli – nestála ho ani korunu, pouze o maličko míň vydělal – o takové maličko, jako kdyby vám strhli padesátník z prémií. A hnedle si to vynahradil, protože stávkující surfaři měli určitě absťák a druhý den vtrhli na Internet s dvojnásobnou vervou (a protelefonovaným časem).

Zajisté – Telecom se chová jako prase, ale chová se jako racionální prase, které ví, že ho nikdo nepraští přes rypák, i kdyby před prasečincem postával stotisícový dav hrdinů. A vice versa – i naši hrdinové dobře vědí, že za TENHLE podpis je nikdo zavírat ani propouštět z práce nebude – leda by byli zaměstnanci Telecomu a ani v tom případě by to nebylo jisté.

Tento způsob hrdinství se u nás vůbec šmahem rozmáhá – není tak dávno, co se malý český Vinnetou chopil své stříbrné ručnice a pokusil se rozstřílet ergonomickou klávesnici Billa Gatese. Chápete to – BILLA GATESE! – nejbohatšího člověka na světě!!! – takový je to chlapík, tenhle náš rudý gentleman! Kdyby alespoň onehdy na Invexu zastřelil samotného Gatese – to by sice bylo také úplně pitomé, ale mělo by to alespoň určitý hérostratovský půvab. Ale ne – naši rudokožci jsou přeci dobře vychovaní, a tak rozšmelcujou jenom kus plastiku s tlačítky, který nikomu neublížil (a hlavně taky nikdo kvůli tomu neublíží jim).

Bez zajímavosti není ani to, že se všem těmhle pitomostem najednou říká "happening" – ať už hoši ilegálně rozbalí nový stalinský megaksicht, či se propojí špagátky, nebo se vydají picnout Vilíkovi mísu. Možná by vůbec bylo dobré slovo happening předefinovat jako označení pro tento specificky český způsob heroismu...

Já se ovšem přiznávám, že jsem se zase choval jako zbabělec – nepodepsal jsem petici, ani si nešel střelit. Co kdyby mi Telecom vypnul telefon a Gates uvedl na trh Windows 2000 ještě letos?!
Mrtvola Martina Maniše



2. listopadu 1998
Že prej to není žádný vytí, když na nikoho nenadávám!
No tak dobře.
Jenom nevím, jestli jste tady správně – tohle fakt není ta pavlač, jimiž se Internet jen hemží – mý vytí je z bezmoci; ze zhnusení už skoro nad vším, co se kolem děje, a zvláště pak nad tím, co do lidiček zleva i zprava bez ustání hustí "sdělovací prostředky", ty internetové rozhodně nevyjímaje, ba právě naopak – v jejich až bezelstné neinhibovanosti lze nalézt přímo čítankové ukázky.

Vezměme si třeba takový server Novinky – relativně nový skorodeník. Tu a tam na něj upřu oko – většinou je to dost bezzubé čtení, které nikoho neurazí a nikomu nic moc podstatného neřekne. Onehdá jsem tam však narazil na článek
Nemám rád Havla z pera Petra Matouška, který je dokonce šéfredaktorem celého toho serveru. Jejda – pomyslel jsem si – to bude pana prezidenta určitě děsně mrzet, že ho nějakej Matoušek nemá rád! Nicméně maje tolik práce, že se mi to do ní vůbec nechtělo, a hledaje každičkou záminku, jak ji odložit, článek jsem otevřel a chvíli nevěřil vlastním očím. Hovno Novinky! Nejsmrdutější Stařinky s důvěrně známou estebáckou dikcí někdejších antichartistických pamfletů se na mě vyblily z monitoru – přes veškerou svou skepsi bych nečekal, že se něco podobného můžu dočíst i jinde, než na republikánských a bolševických stránkách!
Proč tedy Matoušek nemá rád pana Havla? Vezmeme-li to odzadu, tak za prvé proto, že si dovolil prodat svůj vlastní majetek firmě, která se Matouškovi nezamlouvá. Za druhé proto, že si dovolil omilostnit syna Věry Čáslavské, který patrně velmi nešťastným způsobem jednu vrazil svému buzerujícímu tatíkovi lampasákovi. Čímž to nechci snižovat ani rozsuzovat – o celém případu vím jen to, co bylo v médiích, tzn. NIC. Matoušek zjevně také, nicméně jeho závěr je jasný a nekompromisní – šlo o "člověka který ublížil tomu kdo ho stvořil" (chybějící interpunkce je rovněž citací) a myslí si, "že to není dobrý příklad pro mladé". Skutečnou lahůdkou je ovšem třetí důvod Matouškovy negativní emoce – paní Marta Chadimová. Pod titulkem Causa príma holka se jí věnuje více než polovina jeho nekompromisně investigativního příspěvku, vycházejícího vesměs ze senzacechtivých lží, které naposlouchal ve svazácko-novácké žumpě zvané Na vlastní oči. Paní Marta Chadimová je zde prezentována jako "vagabund v dlouhém plášti, s mastnými vlasy a cigaretou v puse" – podobný verbální vomitus jsem od procesů s Plastiky taky snad ještě neslyšel! Ačkoli dodnes bezvýsledně se vlekoucí soudní spor stále není rozhodnut, Matouškové mají jasno, soudruzi: vagabundka "se pokusila ukradnout majetek v hodnotě 80 miliónů korun"! Tak, a je to – hotovo, odsouzeno, popraveno – to by byla, pane, justice, kdyby ji mohli dělat takovíhle bodří braši! Ani Urválek by se stydět nemusel!
Matouškovi ovšem jaksi uchází to podstatné – a sice že paní Chadimová byla zatčena a vězněna za to, že podle udání estebáckých flanďáků je údajně chtěla někdy v budoucnu podvést – tedy DŘÍVE, než vůbec stačila nějaký nárok uplatnit, což samo o sobě je téměř neuvěřitelné! Kdybychom tu měli precendenční právo, znamenalo by to, že bych zároveň s uveřejněním tohoto příspěvku mohl nabomzovat Matouška, že se mě chystá zabít, a oni by ho pěkně šoupli do vyšetřovací vazby. Kdyby se k tomu našla nějaká ta Kudrnová, která by to celé omotala kolem nějaké pikantní fantasie, třeba jak již jeho otec – Žid s oblibou páchal rituální vraždy v duchu Protokolů sionských mudrců, měl by to zpečetěné jednou provždy – nikdo by mu do smrti neodpáral, že je vrah, který chtěl brutálně zhanobit Mrtvolu Martina Maniše. Ten proces totiž není o jakémsi notářském razítku, o němž Matoušek zmateně blábolí a které v úhrnu údajných zlých skutků paní Chadimové bylo prakticky bezvýznamným detailem, ale o naprosté zvůli profízlované justice, o tom, že většina svědků obžaloby byli někdejší agenti StB, ba o tom, že od středověku snad poprvé zazněla u českého soudu vážně vznesená obvinění z používání černé magie! Koneckonců i nejnovější koniášský rozsudek nad knihou Kdo na Hradčanech zraje pro peklo lze pokládat jen za další projev samolibé bezostyšnosti našich ze zákona doživotně zabezpečených bolševických kreatur v talárech.
Jo – a co že to má společného s Václavem Havlem? No přece – byla to "jedna z kamarádek našeho prezidenta, co by pro ní neudělal". I zde Matoušek jen papouškuje sobě podobné "novináře", kteří v rámci své zamindrákované touhy co nejvíce denunciovat disent, aby jim tak okatě nepřipomínal vlastní posranost, udělali z paní Chadimové disidentku, kterou ovšem nikdy nebyla – byla toliko percussionistkou v různých bigbítových (a tudíž nejspíše máničkovsko-vagabundovských – fidonc!) kapelách 70. a 80. let. Nikdy nepodepsala Chartu a s Václavem Havlem se znala jen o málo lépe, než se s ním zná sám Matoušek.
Ovšem všechno, co lze použít proti tomu milionářskému synkovi, který nás zaprodal Němcům, je a bude použito – vždyť on je živoucí vykřičník za nesnesitelnou pravdou: Padesát let jste drželi hubu! A tak všechny krysy, které si po léta netroufly vystrčit čumák z kanálu, teď se zuřivým pištěním předvádějí svou odvahu a tančí pitvorný kankán na krysařově hrobě, navýsost spokojeny samy se sebou – se svou chytrostí a moudrostí, s níž vykřikují do světa své nicotné krysí dojmologie jako odhalení Velké Pravdy za nadšené klaky svých krysích soukmenovců.

Ne snad, že by na Havlovi nebylo co kritizovat – v poslední době naopak zavdává důvod k pavlačově povrchním pozdvižením skoro obden. Příznačné ovšem je, že tyto výhrady se netýkají ničeho zásadního – kupříkladu jeho stále častějších filosofických konvulzí a skutků z nich vyplývajících. Bodejť jo – v tom se zástupy těchhletěch Matoušků čerta starého vyznají, zato támhle nějaká udělená milost a tuhle nějaká neudělená medaile, to je potrava pro mozečky našich chrabrých žurnalistů! A nejhorší je, že se k tomu ještě mohou zaštítit autoritami typu Knížáka, který si ve své uražené ješitnosti neuvědomuje, že v tomto případě svým subjektivně jistě plně oprávněným bojem proti hradnímu establishmentu hraje přímo do ruky tomu nejdávnějšímu a nejneporazitelnějšímu společnému nepříteli – establishmentu spořádané lůzy měšťáčků.

Těžko ovšem čekat něco jiného, mají-li většinu vlivných zpravodajských médií v rukou bývalí svazáčtí žurnalisté (namátkou – MF Dnes, Týden, ale třeba i Neviditelného psa či již zmiňovaný pořad Na vlastní oči a ostatně též četné jiné zpravodajsko-publicistické relace na všech programech), kteří za bolševika se svou mladosvětáckou ideologií mírného pokroku v mezích ČUTI natropili často víc škody, než nejzběsilejší ideologičtí sekyráři, protože těm koneckonců nikdy nikdo jen trochu soudný nevěřil. Léta bruslení po tenkém ledě vzbudila v těchto lidech dojem, že jsou skvělí krasobruslaři, ač si vlastně nikdy netroufli na pořádný skok – a už nikdy netroufnou. Protože však jsou sami sobě porotou i diváky v předních řadách, spokojeně si rozdělují stupně vítězů a nadšeně si tleskají, čímž vytvářejí dojem, že jejich věčné kličky jsou skutečně tím pravým a nejdokonalejším sportovním výkonem. A také samozřejmě nacházejí učenlivé žáčky všude – i na Internetu.

Ivan Hoffman onehdy napsal v jednom sloupku podivuhodně trefná slova, že "vypnout Novu neznamená být ušetřen jejího vlivu", protože "vysoce sofistikovaný primitivismus bulvárních médií ohlupuje prostředí, v němž je nám dáno žít". Bohužel totéž lze dnes explicite vztáhnout i na média pokládaná za seriózní, jejichž neméně sofistikované pseudoselské rozumování dělá hlupáky i z těch, který by možná zůstali imunní vůči debilizačnímu vlivu bulváru.

Koho tedy může překvapit, je-li deset let po převratu jediným obecným stavem společnosti NÍZKOST? Intelektualismus stále zůstává sprostou nadávkou i pro intelektuály; cokoli vyššího dokáže dav zkonzumovat jen pěkně předžvýkané do sloganů nějaké té církvičky; každý projev samostatného myšlení je pokládán přinejlepším za bláznovství či úchylnost, pokud ne rovnou za sprostotu a drzost. Hlasatelé věčných pravd jsou uctíváni co guruové, Matoušci sepisují svá vyznání lásky a nenávisti – – – no a všelijakých těch Havlů – těch se už taky určitě brzy zbavíme!

Na závěr ještě filmařský citát desetiletí:
Laureát Oskara Jiří Menzel: "Umění ničí film, protože lidi přestávají chodit do kina."
Pokud to nevíte – tenhle strejc učí na FAMU!

Doporučená četba:
Otevřený dopis Marty Chadimové ministru spravedlnosti JUDr. Otakaru Motejlovi ze dne 5. října 1998.

Mrtvola Martina Maniše



30. září 1998
Po slíbené dlouhé odmlce zdánlivě kratičké, ale ve skutečnosti doposud to úplně nejdelší zavytí - tak dlouhé, že jsou mu vyhrazeny dvě samostatné stránky. Obě jsou ještě reflexemi chmurné manišovské minulosti a nikoli výdobytkem radostných zítřků mé spokojené mrtvolnosti:

NAPOSLEDY K PEDOFILII
K této snad už opravdu definitivní tečce za celou záležitostí mne vyprovokovaly reakce na vydání Kabaretního textu o dětské pornografii v časopisu Živel.

TEĎ JEŠTĚ NE, (MOŽNÁ) AŽ ZA CHVILKU...
Definitivně poslední Manišova recenze pro SWN pojednává - jak jinak - o programu COREL VENTURA 8. Ačkoli je v zásadě pozitivní, Corelu nejspíš opět velkou radost neudělá - některým známým firmám je holt těžko se zavděčit...
Mrtvola Martina Maniše



29. června 1998
Místo povolebního komentáře k chystaným "táborům lidu" v režii ODS jen stručný citát:
"HLAVU VZHŮRU?" opakoval po ní divoce Ignácius. "Kdo ti zasel do hlavy tuhle duchaprázdnou veteš? (...) Odmítám ,pozdvihat hlavu'. Optimismus mě plní ošlivostí. Je to zvrácenost. Od chvíle člověčího pádu je jeho jediným případným stavem ubohost."

John Kennedy Toole



12. června 1998
Toto pobavené zavytí velmi úzce souvisí s předchozím z 8. června, takže si laskavě přečtěte nejdřív to.
Ukazuje se, že sestupné členění této rubriky má své nevýhody, ale slibuji, že se vynasnažím zase delší dobu nevýt, což by mělo vyloučit jakoukoli další kontinuitu.

Takže - o co jde. Ve včerejším modru Velký Guru Dočekal uveřejnil tento skvostný text, který se svou deviantní logikou a totálním oportunismem řadí k dílům nezapomenutelné hodnoty, jakými jsou třeba Proti reakčnímu mendelismu-morganismu, Poučení z krizového vývoje nebo volební programy.
Bylo by vcelku zbytečné to systematicky probírat - zajisté se dobře pobavíte i bez toho. Mne osobně obzvlášť nadchlo, že se v tomto kratičkém textu celkem na 14 místech vyskytuje slovo hysterik/hysterický; není nepříznačné, že vlastní křivé zrcadlo lidi typu Dočekala nejvíce irituje (jak ostatně dokládá i bližší charakteristika hysteriků: "lidé nemající do čeho píchnout a bavící se celý den jenom brouzdáním po Internetu a buzerací svého okolí a hystericky reagující na cokoliv", přiléhající jako ulitá právě na tohoto chlapíka, který se ještě celkem nedávno ukájel soustředěným slíděním po stránkách, které se mu nelíbily a domníval se, že jim bude osudné, když o nich napíše něco ošklivého).

Neúspěšný spamming Cody byl hrdě povýšen na experiment, na "test", na který "se pár lidí zoufale nachytalo...." (není ovšem zcela jasné, zda tím náhodou nejsou míněni ti čtyři, kteří si něco objednali). Mnoha kecy, mecy i mazanci se Dočekal snaží popřít všechno, co kdy o spamu napsal. Náhle odděluje spamming od jakési chimérické "obchodní korespondence", která je vlastně hrozně prima; tam, kde už mu dochází mlžení, uchyluje se rovnou ke svému tolik oblíbenému lhaní. Vcelku neškodné jsou ještě bláboly o tom, že spamy jsou v 99,9 % nepodepsané - každý, kdo jich jako já maže nejmíň deset týdně, z vlastní zkušenosti ví, že je to naprostý nesmysl - posílat nepodepsané nabídky svého šmejdu může opravdu leda idiot. Anonymní spamy jsem dostal všeho všudy tak dva či tři; všechny byly v angličtině a obsahovaly věsměs různé věroučné blemcy (české církvičky asi naštěstí ještě na Internet nepronikly). Směle podepsaná naopak byla i taková zvěrstva, jako mail vyhlášených spammerů - firmy MEC PLUS s. r. o. - obsahující kromě 200kB přílohy v Excelu též nějakou chybu, na které MS Mail soustavně padal, takže se mi ještě k tomu na půl dne zablokoval příjem. Nejspíš to ale taky byla tahleta obchodní korespondence...
Daleko horší, protože neprůhlednější, jsou však Dočekalovy lži o tom, že z těch tří tisíc nebožáků, které svým spamem oblažil, buď každý sám "nebo někdo z jejich firmy dal svojí e-mail adresu právě pro tento účel obchodní korespondence a dal jí přímo Computer Data a.s.". Nevím, jak těch 2999 ostatních, ale já (tj. všichni od mojí firmy) jsem svůj mail nikdy žádným prodavačům hardwaru či softwaru nedal (a už vůbec by mě nenapadlo poskytnout ho zrovna Codě!). Je tedy velmi pravděpodobné, že jsou to všechno zase jen kydy starejch zbrojnošů a že ve skutečnosti Dočekal spamoval každému, kdo se někdy dopustil té chyby, že mu poslal nějaký E-mail.

Zdaleka nejkomičtější jsou ovšem konkluse, které ze své nevydařené akce vyvozuje. Pokud si skutečně marketing představuje tímto způsobem, bude Coda, v níž je údajně předsedou představenstva, je velmi krátkou Codou své předchůdkyně. Nejenže Dočekal zjevně absolutně nemá představu o možné výtěžnosti mailingu (což je jen o málo decentnější forma spammingu), ale dokonce má tu nebetyčnou drzost označovat lidi, kteží odmítnou jeho pramálo zajímavou nabídku za "skupiny firem od kterých nikdy žádné obchody neočekáváme - buď z důvodu že jsou totálně plonk nebo jde o omyl přírody v případě podnikání" (hrubé pravopisné chyby v interpunkci ponechávám ve všech citacích beze změny - jde ostatně o autorův zdravý standard).
Odhlédněme od otázky, proč vlastně spamuje i těm, od nichž nic nečeká, a zdůrazněme, oč vlastně ve spamu šlo: o nabídku pouhých dvou výrobků, z nichž jeden ještě není na trhu, takže není známo, jaká bude jeho běžná krámská cena, a druhý je "velmi výhodně" o pár stovek levnější než u části konkurence, ale pozor - pouze do 4. 6. 1998! (přičemž není jasné, zda včetně). Tento údaj zdůrazňuji proto, že můj exemplář spamu Dočekal odeslal 3. 6. ve 12:48!
Z toho, že se všichni hned nepodělají a okamžitě si neobjednají od prakticky neznámé firmy zboží, které dostanou jen o málo dráž naprosto všude, pak Dočekal dovozuje, že "vzhledem k složení uživatelů a celkové kupní neochotě českého národa je velmi těžké oslovit někoho kdo skutečně bude chtít něco koupit. " a že "SPAM není v České republice vůbec prostředkem k získávání zákazníků". To má asi tak stejnou logiku, jako kdyby si někde na rohu sundal fusekle a po té, co je za stovku dvě hodiny marně vnucoval kolemjdoucím, dospěl k závěru, že textilní průmysl nemá žádnou budoucnost.


Takže kluci a holky - čtěte svět na Modro - je s nim sranda! Nebejt těchhle Dočekalů, jeden by se na tom Internetu ani nezachechtal! Akorád mu, jak vám ostatně sám správně radí, ani trochu nevěřte a neučte se podle něj pravopis!

PS: a jestli je vám tý srandy málo, přečtěte si obchodní podmínky Cody; abych byl ochoten hloubat nad kličkami tohohle pseudoprávnického blábolu u pitomé škatule se softwarem, kterou jinde koupím na paragon za běžně platných podmínek obchodního zákoníku, to by ten Corel musel u Cody stát tak nanejvejš tisícovku!
Mrtvola Martina Maniše



8. června 1998
No tak jo, dobře, od příště se už budu snažit nekomentovat všechny ty Neffy, Hlavenky, Straky a Modráky. Jenže - jak se tomu vyhnout, když mi teď kupříkladu přišel spam od velkého bojovníka za čistotu internetu Daniela Dočekala. Nevěříte? Já jsem taky chvíli zůstal zmámeně civět, ale je to tak. Konkrétně zněl takhle:

Tedy - ne že by mne zas až tak překvapilo, že človíček, který na svých stránkách hrdinně bojuje proti spamu všeho druhu, sám spamuje o sto šest, najmě je-li ten človíček zrovna Dočekal, který je vůbec takovým Josefem Luxem českého Internetu. Neúprosný a spravedlivý kritik cizích stránek, provozující Web s jedním z nejošklivějších a nejnepřehlednějších designů, jaké lze na Internetu spatřit; hluboce objektivní recenzent softwaru a hardwaru, který se současně živí jeho prodejem, takže má určitě eminetní zájem na pomlouvání vlastního zboží; zarputilý bojovník proti nekalým praktikám všelijakých těch Šimků, kteří si troufli zaplatit mu pozdě fakturu, participující zároveň na jedné z prvních firem, která po nechutně barnumské reklamě bleskově zkrachovala nedlouho po převratu a která se při svém comebacku zadními vrátky Internetu ani neobtěžovala změnit si logo; rytíř cti, který s odvážným "Nikdy nikomu nevěř" na rtech vyjíždí do svaté války, hotov komukoli a kdykoli udat každou lež a nepravost i za cenu spousty odříkání v podobně vlastních nutných lží a nepravostí - no - proč by mě mělo překvapovat, že je to navíc ještě spammer?
Jediný překvapivý fakt na celé věci vpravdě spočíval v tom, že svůj spam poslal i mně (i když lze samozřejmě předpokládat, že se pouze spletl). Tak jsem ho obratem - ať si taky užije vlastní medicíny - nabomzoval antispamové stránce, ale to jsou takoví decentní suchaři, že to určitě ani neocení. Nejspíš řeknou, že to vlastně spam ani nebyl - koneckonců působím v oblasti informačních technologií a mám E-mailovou adresu, takže co...?
Takže hovno! Spam je spam, ať se vymlouvá na co chce, což zrovna Dočekal v tom svém modru opakovaně a kupodivu správně mockrát proklamoval - arci dokud nešlo o jeho vlastní kšefty. (Dozvuky celé této záležitosti najdete ve vytí z 12. června 1998.)

Jo - mimochodem, kdyby vám chtěla Coda nebo nějaká podobná firma vecpat se slevou Multimediální atlas ČR (od MultiMedia Computer a Kartografie), neberte to - já vám o stovku levněji prodám vlastní cédéčko, fungl nový, verze 98! Zcela objektivně a přísně zhodnoceno (podle stejných kriterií, podle nichž je Corel 8 CZ "skvely"): je to opravdu znamenitá aplikace pracující v Exploreru 4.0 (update na 4.01 si jinak musíte stáhnout z jejich Webu, ale já vám ho k tomu přidám zdarma na disketě, a ten update vám zabere sotva pouhejch 17 MB na disku!), neobyčejně rychlá a přehledná, vůbec nepadající a při odinstalování ani trochu nepoškozující původní instalaci Exploreru - zkrátka paráda (já bych se toho fakt rád zbavil).

A ještě něco: jděte k těm volbám! Já vím, je to nechutný, ODS i US jedna horší než druhá, ale kdyby to tu zas měli vzít do ruky ty různý vyrudlý předkremakterici nebo pro změnu sládekjugend, tak už se fakt můžem' jít leda voběsit.
Mrtvola Martina Maniše



1. června 1998
No vida - skoro půl roku jsem nevyl - a žádnej absťák! Zdálo by se, že ta žurnalistika přece jen není taková droga, za jakou jsem ji vydával; ve skutečnosti jsem ale prostě neměl čas po ní jen vzdechnout. Nicméně na poprvé je to slušnej výsledek - příště to bez ní zkusím ještě dýl, takže nashle napřesrok.
Ale nebylo to jen tím totálním zaneprázdněním; už nějakou dobu před smrtí jsem pozoroval, že jaksi čím dál víc pozbývám oné nezbytné míry mesianismu, jíž je třeba k tomu, aby člověk mohl dělat noviny jinak než čistě pro obživu; že je mi prostě už úplně fuk, jestli se někdo nachytá na barnumskou reklamu výrobců softwarového braku či jestli podlehne světonázorovým bramboračkám pravdopěveckých guruů. Kdybych napsal cokoliv, nic to nezmění na uctívání model - ať už globálních typu Gatese, lokálních typu Železného, či úzce skupinových typu Buéééé. Netřeba nic vysvětlovat těm, kteří vědí, že jediní, kdo jsou hodni uctívání, jsou oni sami - arci dokážou-li to - a netřeba tak činit ani vůči těm, kteří to nevědí a ostatně vůbec nechápou, o čem tato věta je, neboť nejsou a nikdy nebudou schopni akceptovat rozdíl mezi narcismem a egosolismem. Stavět se proti stádu běžícímu do propasti je arcistupidita: buď vás ušlape, nebo strhne s sebou. A ostatně - třeba je mu v té díře dobře - tak šup tam s ním!

Po pravdě řečeno jsem se těch pět měsíců kromě nezbytné obživy zabýval hlavně uspořádáním manišovské pozůstalosti, jemuž jsem za života zůstal mnoho dlužen, ne-li vůbec všecko. Takže jsem kromě updatu hardwaru hlavně musel přerovnat obrovská kvanta nashromážděného softwaru a dat, zrušit všechny prastaré diskety (asi 3000 kusů) a zabackupovat to pro strýce příhodu na cédéčka, protože kdybych z toho byť jen bit smazal, určitě už bych ho dávno proti všem logickým očekáváním potřeboval.
V této souvislosti několik bolestných, ale i pár spokojených zavytí:

JAZ
(tenhle strejc už ho nemá rád)
Ona mechanika, o níž jsem nadšeně slintal v této recenzi, odešla přesně měsíc po vypršení roční záruční lhůty (fakt bych rád věděl, jak to dělaj). Na rozdíl od ZIPu, ve kterém prý jen jednou cvakne a dál už ani neškytne, JAZ se točí dál, ba dokonce do určité míry vlastně znamenitě funguje. Ta míra je různá. U mě to činilo 600 MB, což - jak mi v opravně sdělili - byl u nich zatím rekord; obvykle je prý magická hranice okolo 800 MB. Nad tuto hranici nezapíšete už ani prd, přičemž JAZ vydává celkem originální zvukový doprovod, něco mezi rojem včel a maličkou cirkulárkou.
Protože jsem funkční mechaniku nutně a okamžitě potřeboval, koupil jsem novou; tentokrát v ConQuestu, kde mi slíbili, že pozáruční opravy JAZů řeší výměnou za nový kus a zhruba poloviční cenu, což mi přišlo vcelku kulantní a holt jsem se smířil s tím, že vypláznu každý rok pět táců za nový JAZ; to jsem ovšem ještě nevěděl, že jedno z médií (bratru za 2500) stačil ten starý JAZ fyzicky odrovnat taky (nejde naformátovat), takže ta legrace byla ještě dražší. Na vybranou ovšem zatím moc není - mé starší zkušenosti s produkty SyQuestu rozhodně nelákají k vyzkoušení nových kreací této firmy - a všechno ostatní je buď malé, nebo drahé, nebo pomalé. Stejně tak nemám nejmenší chuť otestovat nový 2GB JAZ - když jim to nevydrží chodit na jednom gigu, proč by na dvou mělo?!

A JINÁ DRŮBEŽ
Zároveň s JAZem odkráčela do věčných lovišť i stařičká Bernoullka; vrazil jsem je oba do dílny Axiomu a od té doby jsem o nich neslyšel, takže je příležitostně zase zajdu vyzvednout - snad se jim tam aspoň líbilo. Říkal mi, pravda, pan opravář, že tam má nějaký nedodělaný zakázky už od loňskýho léta, ale já vůl myslel, že si dělá srandu.
(Post scriptum: Zkusil jsem tam zajít a shledal jsem, že Axiom tiše vyklidil své kanceláře na Karlínském náměstí a nikdo o něm nic dalšího neví, takže se možná problém mechanik díky české verzi kapitalismu vyřeší velmi jednoduše. Jak jsem si druhý den ověřil, zlínský Axiom skutečně zkrachoval s náramným hukotem a vzal s sebou i všechny své četné filiálky; jestli ke všemu přistupoval tak agilně jako k opravám, je ostatně s podivem, že to vůbec vydrželi tak dlouho. Každopádně jsou obě mechaniky, zdá se, definitivně v hajzlu - nepotřebujete někdo šest Bernoulliho disků?)
Prostě - dospěl jsem k závěru, že se mi všechny ty krámy mstí za můj ostentativní skon, za Manišovo odpadnutí od víry pravé počítačové; nebo - pro méně mysticky založené čtenáře - že je prostě ten hardware dle očekávání pořád mizernější a poruchovější. O měsíc později mi to potvrdil dvougigový harddisk Seagate Barracuda, když se tiše odporoučel uprostřed psaní. Ten byl naštěstí (a kupodivu) ještě v pětileté záruce (a podstatná data z něj výjimečně zabackupovaná), nicméně ve své době to byl prakticky nejdražší (a nejrychlejší) disk této velikosti na trhu, tak čemu už má člověk, xakru, ještě věřit!?
MIMOCHODEM 1 - shořel uprostřed psaní synopse počítačové hry, o níž se domnívám, že by se dala prodat. Omlouvám se pánovi, kterému jsem ji slíbil (pokud náhodou čte tyto řádky), že jsem se tak dlouho neozval, ale z čiré pověrčivosti jsem si to od té doby netroufl znovu hodit do mašiny; buď si na to někde půjčím notebook, nebo předtím alespoň zase důkladně zabackupuju disk!
MIMOCHODEM 2 - měl bych taky jeden projekt počítačové hry, kterej se určitě prodat nedá, ale kdyby si to někdo chtěl pro srandu spíchnout jako freeware - ať mu slouží! Jmenovalo by se to Tamagoczecho a bylo by to zvířátko, které by stále jen řvalo „Nakrm mě!“ a spokojeně by kynulo, až by časem puklo a se zadostiučiněním by přitom povykovalo: „Tak vidíš, troubo, stejně jsem ti chcíplo!“ (a kdyby mělo bejt opravdu echt škodolibý „czecho“, ještě by mezitím stačilo zformátovat disk). Jako náš příspěvek k projektu sjednocené Evropy by pak mohlo být v různých jazykových mutacích vypuštěno na Internet.

Jo - ty počítače. Taky mohu vřele nedoporučit boardy firmy Tyan, ať už vypadají sebelíp (a ten můj vypadal sakra dobře! - měl vůbec nejvíc slotů, co jsem na PCI boardu kdy viděl!). Pralo se to s kdečím od pamětí přes Windows 95 po Adaptec, a nakonec se to muselo vyměnit za úplně obyčejnej board s málo slotama, ale zato fungující.
Při té příležitosti jsem také poprvé okusil služeb hot-line českého Microsoftu, což mohu rovněž vřele nedoporučit. Za nejlepší fór celé anabáze pokládám zjištění, že Microsoft NEDĚLÁ servis pro ty ubožáky, kteří si koupili OEM Windows 95 R2. Ti prý mají konzultovat dvojnásob nebohé prodavače. Já naštěstí patřil k blbcům, kteří si koupili hned tu první verzi, takže jsem byl milostivě připuštěn: bylo mi vytetováno zákaznické číslo a směl jsem promluvit s Panem Odborníkem. Nakonec jsem dopadl ještě docela úspěšně, tj. alespoň jeden problém z asi pěti se podařilo vyřešit a dozvěděl jsem se i pár podstatných věcí, jako kupříkladu že Windows 3.1 nedokážou použít ani najít víc než 64 MB paměti, nebo že hot-line na revizi 2 není poskytován proto, že je mizerná a že zejména pokud používám starý DOS a dual boot (což z důvodů kompatibility se staršími Venturami prostě musím), nesmím nikdy tuto verzi Windows 95 (a všechny updaty, pokud to bez nich bude jen trochu fungovat) instalovat...
Onen zmíněněný problém se týkal postscriptového driveru Chicaga, u nějž v české verzi nelze vypnout volbu „Ukaž vnitřní písma tiskárny“, která do všech nabídek fontů napere kompletní anglickou postscriptovou sadu. Příslušné nastavení v registrech se ani Panu Odborníkovi najít nepovedlo (nejspíš se to zapisuje někam jinam), ale poslal mi anglickou verzi driveru, v níž se nastavení vypnout dalo, a co více: po jejím nahrazení českou verzí vypnuté zůstalo (naopak potom pro změnu zase nešlo zapnout).
Ostatní problémy se týkaly hlavně Office 97, respektive toho, co udělá jeho instalace díky UNICODE kodování Wordu a Excelu s Windows 95. Závěr je tento: pokud používáte ještě nějaké jiné programy, než Office 97, či pokud máte četné starší soubory Wordu a Excelu, najmě pak formátované v českém postscriptu, NIKDY NEINSTALUJTE OFFICE 97 a zapomeňte na to, že vůbec existuje. Konverzní prográmek pro načtení souborů Wordu 97 do Wordu 95/6.0 lze stáhnout na microsoftích stránkách; Excel 97 vám musí zkonvertovat ten, kdo ho používá. Pořád si sice jinak myslím, že UNICODE by mohl být prima, ale tak nejdřív za nějakých pět let, až ho budou používat všechny programy. Už teď je ale jasné, že přechod na něj rozhodně bude ještě daleko bolestnější, než se dalo čekat.

Abych taky furt jen nenadával: externí Yamaha CDR400, kterou jsem stačil koupit jako jeden z posledních (už ji stáhli z výroby a místo ní dělají CD-RW) zatím funguje s dodaným Win-OnCD alespoň na data zcela brilantně (na extrakci audia už méně, ale ještě jsem neměl čas podrobně se zabývat tím, jestli je to Yamahou, vypalovacím softwarem, nebo zprzněnou instalací Windows95 - mimochodem NIKDY nezkoušejte změnit label harddisku pod Windows 3.1 na počítači s dual bootem Windows 95 - udělá to neuvěřitelné věci!).
Taktéž s novým DeskJetem 890C jsem zatím stále spokojen (ale to jsem u výrobků od Packardů byl zatím vždycky) - nota bene za ty prachy. To už daleko větším překvapením byla nová MS Mouse s kolečkem, která je opravdu znamenitá a lze na ni dokonale navyknout po slabé hodince. Jiní lidé si to myslí taky, takže existuje spousta prográmků, umožňujících její použití ve většině aplikací pod Windows 95 - za nejuspokojivější (a navíc zcela gratis) pokládám FreeWheel (pokud tu myš máte, určitě se po něm jukněte na nějakejch sharewarovejch stránkách). Bohužel se mi nepodařilo najít nic, co by umožnilo rozchodit ji ve Windows 3.1 - Microsoft na to jako obvykle zcela kálí.
(Post scriptum: Při přípravě aktualizace stránek Lege artis (včetně této) jsem byl nucen myším kolečkem hojně rotovat, následkem čehož mám nyní sakramentský zánět šlach na ukazováku pravé ruky. Pokud se to bude častěji opakovat, obávám se, že mé nadšení pro IntelliMousku značně ochabne.)

Zato Corel 8 CZ, kterej jsem si, já blbec, taky hned koupil, mě pěkně otrávil - samotnej program je hnusně pomalej (na 200 Mz se 128 MB RAM!), ale to by se snad, vzhledem k tomu, co jinak umí, ještě dalo vydržet. Ale dát na trh v roce 1998 takovouhle „lokalizaci“, to je drzost, za kterou by měl být Corel náležitě potrestán. Možná taky za všechny své drzosti vskutku potrestán bude - snad až příliš drasticky - alespoň soudě dle toho, jak si poslední dobou stály jeho akcie. Jediné, co téhle firmě ve skutečnosti vždycky chybělo, byla alespoň minimální dávka perfekcionalismu; teď se prostě jen ukazuje, že dlouhodobě to bez ní opravdu nejde.
„Česká“ verze osmičky je přímo demonstrativní ukázkou toho, jak to Corel fláká. Česky jsou pouze menu, nikoli help, což je, jak známo, daleko horší, než používat originální verzi, protože takhle se ani nedohledáte, jak se jednotlivé funkce vlastně původně jmenovaly. Místo přeložené dokumentace je k tomu jakási nalejvárna z pera pánů Hlavenky a Hercíka vydaná ComputerPressem, která nejspíš bude časem běžně k mání na krámech. EE fontů stále zůstala pouhá stovka - táž, která se poprvé objevila u Draw 6 „CZ“. Vrcholem korunujícím dílo je ovšem „český“ speller - už jsem za ta léta viděl leccos, ale tak mizerný slovník doposud ještě nikoli. Původce není nikde uveden, ale nedivil bych se, kdyby ho zbastlil v Kanadě nějaký místní Slovák jako další pomstu Čehúnúm...

S potěšením jsem naopak kvitoval freewarovou verzi legendární sinclairovské hry Manic Miner - doklad toho, že se vyplatí občas zalovit i v namodralém bahně, v němž jsem odkaz na tuto Home page našel. Naopak mne opravdu zhnusilo, když jsem v témže blátíčku našel blábol o agresivně se rozmáhající dětské pornografii na Internetu (následovaný nedlouho poté podobně zasvěceným slintem na Kanadském Psu). Jak potom můžeme čekat, že budou o Internetu referovat novináři, kteří na něm nikdy ani nebyli, když i ti, kteří jsou (nebo by měli být) na Webu doma, jen jako ovce bezmozkovitě papouškují všechny tyhle tendenční blbosti a ani je nenapadne zapochybovat, zda to s tou dětskou pornografií náhodou přece jen nebude až tak horké, když se sami nikde s takovými stránkami nesetkali (a jsem si stoprocentně jist, že nesetkali)!?
Zcela truchlivým čtením se v posledních měsících staly Strakovy deníčky - smutná ukázka, kam až může člověka dovést několika fanoušky pozitivně reflektovaný narcismus bez egosolismu (viz výše). Totální zhroucení sebekontroly dokumentuje nejlépe toto pokračování deníčku, konkrétně závěrečná „báseň“, jejíž stupidita dalece překonává všechny pokusy pubescentních autorů, které jsem jako nakladatel musel přetrpět (používat v souvislosti s tímto opileckým výlevem Strakova chronického mentálního klimaxu termínu „pubescentní“ by ovšem bylo sprostou urážkou všech normálních puberťáků).

Bídu domácího Internetu ovšem dalece překonává ubohost společenského, či chcete-li politického dění kolem. Celkem jediná věc mne za tu dobu potěšila, a sice když jsem ve zprávách vyslechl, že důchodcovská partaj bude agitovat v autobusu KREMÁČEK, což mne nadchlo jako u nás zcela nebývale černohumorná a zdařilá sebereflexe. Dlouho mi to ale nevydrželo, neboť vzápětí se ukázalo, že jsem se jenom přeslechl a že správně to má být KREMLÁČEK (ne podle Kremlu - i když to možná taky - ale hlavně podle dědy Kremličky), což je už opět úplně v intencích zamindránkovanébo českého narcismu.
A jistě též svěžím okamžikem bylo, když Sládek konečně dostal přes držku a pan prezident konečně po dlouhé době zase reagoval zcela spontánně a náležitě (pomineme-li další reakce Hradu na pozdější trapné mediální rozpatlávání). Jen škoda, že tam překáželi ti policajti, neboť - abych parafrázoval čítankového klasika - žádný atentát na potenciálního tyrana není zločinem. Nezapomínejme, že tihle lidé nás jednou mohou nechat zplynovat! Tohle je válka - jimi vyhlášená - a veškeré hraní si na „politickou kulturu“ a „svobodu projevu“ je zde jen trapnou ukázkou dokonalé bezbrannosti demokracie, které může co chvíli zase využít nějaký ten nový Hitler, Gottwald - nebo Sládek.

Nejnovějším šokem pro měšťáčky bylo, když se naši anarchisté konečně začali chovat jako anarchisté. Oběma stranám toho pouličního kočkování sice zjevně chyběl trénink, ale ten si v dalších utkáních zaručeně doplní. Bojovka kupodivu pomohla prokázat i podnikatelské kvality nadnárodních vývařoven - zatímco McDonald už druhého dne v pohodě prodával, u KFC bylo pusto a temno. Ještě zajímavější ovšem bylo sledovat reakce establišmenťáckých pózerů, třeba jistého Psavce - někdejšího ostentativního cyberpunkáče. Ostatní média pochopitelně referovala tak, jak jedině mohla (nejvíce exceloval jakýsi paranoidní psycholog na ČT, který celou akci označil za výsledek mezinárodního spiknutí).
Tedy, ne že bych osobně kdovíjak horoval pro vytloukání výkladů, ale na druhé straně nelze oddiskutovat, že bych se stokrát raději potkal s touhle partičkou, než s hordou fotbalových fanoušků, natožpak skinheadů.
Dokonce i obecné riziko plynoucí z anarchistických akcí je relativně nízké. Pomineme-li hypotetickou alternativu, že by se nějací ti nejšílenější fanatici typu Rudých brigád zmocnili něčeho jaderného, nelze z této strany nikdy čekat globální teror prostě proto, že potenciál uchopení politické moci nevojenskou skupinkou, která by voličům mohla nabídnout pouze chaos, je prakticky nulový. Faktickou hrozbou jsou ti, kteří slibují pro mnohé tak lákavé nastolení pořádku, a to právě proto, že jsou skutečně schopni ho nastolit. Ovšem takovým způsobem, že všechny oběti hrůzných činů anarcho-teroristů budou ve srovnání s tím jen okrajovou lapálií.
Konečně dlužno přiznat, že určité, byť rezervované sympatie musí anarchisté vzbuzovat v každém svobodném duchu. Bylo by chvályhodné, kdyby někdo provedl důkladnou komparaci průměrného IQ souboru anarchistů se souborem skinheadů; troufám si však odhadnout, že rozdíl by činil minimálně 30 bodů. Ne snad, že by mezi anarchisty nebyla spousta naprostých blbů, nicotných šašků či prostě jen zlaté mládeže, která se potřebuje důkladně vyřádit, než se spořádaně vrátí do náruče establishmentu. Pro některé intelektuály je však anarchismus bezpochyby poslední relativně bezpečnou skrýší ve stádu; dál už čekají jen rozervané výšiny samoty bez Boha, bez sounáležitosti a bez hodnot; Hory Šílenství, z nichž se ne každý dokáže vrátit, natož je překročit...
Mrtvola Martina Maniše



22. ledna 1998
Tak se nám národ rozdělil na dvě skupiny - jedna je nadšená, že Veškrnová hvízdala, druhou to zhnusilo. Osobně mne ta dáma nikdy nezajímala a nevidím důvod, proč bych se teď měl o ni starat jen proto, že si náhodou vzala Havla. Zato ale to hvízdání zcela přehlušilo jednu podstatnou drobnost, a sice že si soudruzi poslanci takřka svorně odhlasovali tajné volby, takže se volič například nikdy nedozví, kdo bylo těch šest nerepublikánů, kteří v prvním kole hlasovali pro Sládka. Co je taky komu potom, že?
A ještě obludnější je fakt, že se mezi českými žurnalisty, pokud jsem mohl sledovat, nenašel NIKDO, kdo by se alespoň trochu pozastavil nad tím, jak ta svoloč už úplně a z vysoka sere na to, že má nějakou zodpovědnost vůči těm, kteří ji zvolili.
On se tedy skoro vůbec už nikdo nad ničím podstatným nepozastavuje; třeba takový inženýr Straka a jeho fanoušci již několik týdnů hlubokomyslně bádají nad tajnostmi prkýnka od hajzlu, zatímco Bart dnes štěkal na hrábě a Neffovi se udělalo nad zahradním ohýnkem smutno, takže šel raději nachrlit do počítače něco přírodně-lyrického sloupkaření. A tak se zajisté nikdo ani nepozastaví nad tím, že Slávek Švachoušek, scifistický recenzent Psa, zakončil svou dnešní ódu vychvalující do nebe (kam taky jinam?) Boha Astona za jeho nejnovější úplně boží povídkovou sbírku Bůh s.r.o. slovy „P.S. Kniha se mi opravdu moc líbila. Pokud by snad měl někdo jiný názor, myslím, že by měl hledat chybu u sebe...“
Ideální a důvěrně známý to způsob, jak se vypořádat s jinými názory. Prostě pokud se vám to nelíbí, tak jste nefsdělaný vydlabanci, nebo závistivci a zlolajníci (ztroskotanci a samozvanci?), který by se měli nechat léčit. My nefa nedáme, rači ho...
Ach jo, tatiku Goebelsi, kdybys to tu viděl...!!! Tady už tě trumfne i kdejakej Švachoušek!
Mrtvola Martina Maniše



1. ledna 1998
Těžko vymyslet něco jedovatějšího, cyničtějšího a sprostšího, než přání všeho nejlepšího do nadcházejícího roku vám všem!
Mrtvola Martina Maniše




Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU