Jody Grind
Země původu: UK
Obsazení:
Tim Hinkley (kb, voc) A B
Louis Cennamo (bs) A
Barry Wilson (drums) A
Ivan Zagni (gt) A
Pete Gavin (drums) B
Bernie Holland (gt, bs, voc) B
DISKOGRAFIE
1. One Step On (LP Transatlantic TRA 210, 1969) A
2. Far Canal (LP Transatlantic TRA 221, 1970; CD Line TACD 9.00631, 1988) B
Komentář:
V listopadu 1968 založili vynikající kytarista Ivan Zagni, bicman Martin Harryman a zkušený pianista a varhaník Tim Hinkley (ex Bo Street Runners, ex Chicago Line Blues Band) skupinu Jody Grind. V březnu 1969 Harryman odchází do Da Da a nahrazuje jej Barry Willson. Toto trio (s výpomocí baskytaristy Louise Cennama) nahrává první LP One Step On. Koncem téhož roku však odchází kvůli rozporům ohledně dalšího hudebního vývoje Zagni i Willson.
Osiřelý Hinkley k sobě sežene bubeníka Pete Gavina a excelentního jazzového kytaristu Bernie Hollanda. Nová sestava šest měsíců doslova dře nový repertoár a sehrává se k dokonalosti, což reprezentativně ukazuje prakticky naživo nahraná Plastic Shit z druhého alba Far Canal, a nakonec i všechny ostatní songy. Hned na úvod uchvátí nádherné akustické intro a Latimerovsky (Camel) zpěvavá kytara v gradující We‘ve had it, následuje Bath Sister, ta je jako vystřižená z některého alba Cream, šestka Vegetable Oblivion evokuje svým zvučným kytarovým dvojzápřahem Wishbone Ash. Závěrečná lehce jazzová instrumentálka Ballad For Bridget prozrazuje hudební libůstku Hinkleye a Hollanda.
Bohužel, ještě před vydáním tohoto skvostu odchází Pete Gavin do Heads, Hands and Feet (později se objevuje v sestavě Albert Lee Bandu). Jody Grind tak v březnu roku 1970 končí.
Tim Hinkley pokračuje jako vyhledávaný hráč na klávesy a vedle působení ve svém příležitostném projektu Hinkley's Heroes lze jej slyšet na spoustě alb sedmdesátých let, např. Al Stewart: "Zero She Flies" (1970), "Past, Present & Future" (1974), Graham Bell: "Graham Bell" (1972), Vinegar Joe: "Vinegar Joe" (1972), Steve York: "Manor Live" (1973), Pete Sinfield: "Still" (1973), Alvin Lee: "Road To Freedom"(1973), "In Flight" (1974), "Pump Iron" (1975), Beckett: "Beckett" (1974), Claire Hamill: "Stage Door Johnnies" (1974), Streetwalkers: "Streetwalkers" (1974) (Roger Chapman, Charlie Whitney...), Humble Pie: "Street Rats" (1975), Snafu: "All Funked Up" (1975) ( Mick Moody), Henry McCullough: "Mind Your Own Business" (1975), Dr. Feelgood: "Sneakin' Suspicion" (1977), Joan Armatrading: "Show Some Emotion" (1977), Whitesnake: "Whitesnake" (1977) (Mick Moody), Roger Chapman: "Live In Hamburg" (1979), "Mail Order Magic" (1980)...
Zmíněná ad hoc tlupa Hinkley‘s Heroes měla ve svých řadách (v rozmezí let 76-80) neuvěřitelnou plejádu jmen. Za zpěváky to byl Eric Burdon, Roger, Mike Patto, dále zpěvačka Kiki Dee, kytaristé: Jim Cregan, Bernie Holland (starý kumpán z Jody Grind), Henry McCullough, Mick Ralphs, Brian Robertson, Bob Tench, Charlie Whitney a Steve Simpson. Nesměli chybět Mel Collins na saxofon, Boz Burrell na basu a bicmani John Halsey a Mitch Mitchell. A to prosím ještě nejsou všechna jména která bigbandem Hinkley‘s Heroes prošla.
/JM/
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU