Příliš vzdálený Aldiss



     Nová sbírka povídek Briana Aldisse Příliš vzdálený svět je z gruntu nešťastným edičním počinem. Začíná to anoncí na obálce: „science fiction pro náročné“. Běžný čtenář je tím sice poctivě upozorněn, že to nebude ke čtení, ale fajnšmekr také znejistí – dobré knihy „pro náročné“ se obvykle obejdou bez podobné reklamy. Přes inzerovanou náročnost si vydavatel neodpustil, aby v názvu A Tupolev Too Far nezaměnil u nás ideologicky zasmrádlého Tupoleva za inertní „svět“ (název titulní povídky kupodivu zůstal nezměněn). Podivná úvaha, neboť čeští intelektuálové jsou stále až překvapivě rusofilní – leda snad že by se na slavné jméno autora nechal nachytat i nějaký ten méně náročný čtenář?! To vše korunuje kresba na obálce, která je sice neobyčejně imaginativní, ale s obsahem knihy nekoresponduje o nic více, než kdyby tam místo ní vydavatel strčil třeba Ladovy Vánoce.
     Ani samotné povídky zrovna neoslní. Aldissovou nejsilnější stránkou je schopnost dotahovat do konce i naprosto šílené nápady, čehož dokladem jsou Kryptozoik, Skleník, ale koneckonců i Nonstop, který právě tato dotaženost posunuje nad Heinleinovu předlohu. Nejslabší je Aldiss naopak tam, kde ventiluje své umělecké mindráky (Malacijská tapisérie, Helikonie). v nové sbírce se snoubí to nejhorší – přílišná ambicióznost s příliš malým prostorem pro důslednost. Od blábolivého úvodu prezentovaného jako báseň v próze až po závěrečnou neofázickou variaci Myrinština (připomínající Lichtenbergovy seznamy či texty patafyziků, ale postrádající jejich humor i hloubku) je výbor neobyčejně ordinérním čtivem, z něhož jen ojediněle probleskne zajímavá myšlenka či poetický obraz. Většina povídek je načrtnuta zcela prvoplánovitě, chybí jim dobrá pointa – pokud ji vůbec mají; těm ostatním pak sugestivnější imprese. Jde o vysloveně časopisecké práce, které by se nikdy nedočkaly knižní podoby, kdyby je spáchal méně slavný muž. Charakteristická je třeba povídka Přeměna (s ohledem na předchozí české překlady předlohy správně Proměna), pojednávající o tom, jak se jistý šváb jednoho rána probudí coby Franz Kafka. Jako vtip je to prima, ale proč kolem toho opatlávat dalších sedm stran neslaného a nemastného textu?
     Značná část povídek ve sbírce vznikla až po roce 1989, takže českého čtenáře může zaujmout trochu překvapivé zjištění, že pro západní autory představuje rozpad bolševismu rovněž určité trauma, i když zdaleka ne takové, jako pro východní (jimž po čtyřicet let stačilo k popularitě být alespoň trochu proti). Pokud si troufnete, začněte povídkami Jeden den v životě galaktické říše a Otázka života a smrti, k nimž byste se jinak nemuseli vůbec prokousat, což by přece jen byla skoro škoda.
(Brian W. Aldiss: Příliš vzdálený svět. Přeložil Vít Kabelka. Obálka Sergej Sharov. Praha, Arkadia, 1995. 240 s. 94 Kč)
hodnocení: **1/2






Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU