Vzpomínky na Hvězdy jako prach
Je určitě dobře, že patnáctisvazkový volný cyklus Asimovových románů se českému čtenáři neuzavřel naposledy napsaným Forward The Foundation (vydaným tradičně „klasicky“ pod nesmyslným názvem a zrodí se Nadace), upovídaným pokusem naposledy sladit věcnou absurditu psychohistorie s vědeckou exaktností autorovou; pokusem stejně marným jako u Předehry k Nadaci. o rovných 43 let starší Hvězdy jako prach jsou úplně jiná káva, a i když ani tento román nepatří z celé série k nejlepším, přece jen zůstává důstojnou upomínkou zlaté éry sci-fi.
Dílo je koncipováno jako klasická space opera s obvyklou zápletkou tajného povstání proti nadvládě expanzionistů z planetky s příznačným názvem Tyrant. Román má znamenitý spád i chytře vymyšlené peripetie; jeho jediným zásadním nedostatkem je pointa, kterou deduktivněji založený čtenář s obavami tuší už od strany 35. Ano, je to tak – oním zuřivě hledaným dokumentem, který má obsahovat návod na nejmocnější zbraň ve vesmíru, je ústava Spojených států amerických. Vskutku trochu disgustující finále, zejména když si představíme, že kdyby Asimovovi rodiče včas neuprchli před pogromy – oblíbenou to kratochvílí jejich slovansky holubičích spoluobčanů – mohl tím dokumentem v ruském originálu být třeba Manifest komunismu.
Ukončení cyklu (nepřeloženo zůstalo snad nanejvýš pár povídek z Kompletního robota) je ovšem důvodem nejen k oslavě, ale i k závěrečnému účtování. Musíme přitom opět s překvapením konstatovat, že v bolševických nakladatelstvích se našlo dost redaktorů, kteří věci rozuměli natolik, aby – když už nemohli sci-fi vydávat často – dokázali alespoň úspěšně vybírat nejkvalitnější tituly. Pomineme-li tři původní Foundations, jsou z celé ságy skutečně nejzdařilejší oba staré robotické romány a „Okruhliak na oblohe“. Nejslabší jsou naopak všechny díly dopsané v osmdesátých letech (s chronologicky zcela zřetelně klesající úrovní).
Dlužno rovněž podotknout, že souvislost recenzovaného románu se zbytkem cyklu je nejdiskrétnější; upřímně řečeno lze Asimova trochu podezírat, že jej zařadil pouze proto, aby celek vypadal ještě epičtěji. Každopádně logicky by patřil spíše před Kosmické proudy a Oblázek na obloze než mezi ně, kam jej autor sám umísťuje. Ocenit dlužno ještě sympaticky jednotnou úpravu všech Asimovů vydaných AF 167, zejména pak v bezprostředním srovnání s graficky dokonale zprasenými Nadacemi AG Kultu.
(Isaac Asimov: Hvězdy jako prach. Přel. Zdeněk Blažek a Jindřich Smékal. Obálka Karel Soukup. Brno, AF 167, 1995. 232 s. 79 Kč)
hodnocení: ****
Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU