Zelaznyho indický trip



      Příznivcům Rogera Zelaznyho se v poslední době dostává jedné rány za druhou; nejnověji vydaný Pán světla bude možná jednou z nejtěžších – tohle že napsal autor bájného Amberu?!
      Pro fanoušky klasické technologické sci-fi či space opery bude toto dílko naprosto nepřijatelné. Na rozpacích ovšem zůstanou i příznivci fantasy a dokonce i neortodoxní čtenáři, ochotní jinak akceptovat i všelijaké intelektuální šarády.
      Co je tenhleten Pán světla vlastně za fťáka? K osvětlení je třeba především připomenout, že kniha vznikla v roce 1967. V době, kdy George Harrison přinášel spojeným teenagerům světa osvícení Maharišiho mystikou, zatímco z druhé strany oceánu je zval Timothy Leary do lysergidových hájemství transcendentna. Pán světla je bezprostředním odrazem této atmosféry, čímž lze vysvětlit i jeho tehdejší úspěch. Po pár jointech by snad mohl oslovit i dnešního čtenáře – – – ovšem nikoli v překladu Martina Tkaczyka.
      Nemalé literární a filosofické ambice románu jsou nepochybné; zůstaly však prakticky nenaplněny. Myšlenky směřující do hloubky se utopily v acidickém moři zmatených reminiscencí indické mytologie, a pokud se originálu snad ještě alespoň místy zdařilo zachovat poetiku upanišád, pohřbil ji překlad naprosto beze zbytku. Lze sice přiznat, že kvalitní převedení tohoto Zelaznyho textu do čestiny klade na překladatele mimořádné nároky a vyžadovalo by mimo jiné i rozsáhlé indologické znalosti, ovšem to, co předvádí Tkaczyk, by stačilo nanejvýš tak na dobrodružství Marka Stonea (obzvlášť půvabný je „repelent proti démonům“).
      Děj románu přibližuje záložka takto: „Skupina lidí na planetě, kterou osídlili, vyvinula nové technologie. S jejich pomocí dosáhli nesmrtelnosti i moci bohů a řídí svět...“ To je zajisté jeden z možných výkladů Pána světla, vyhovující zejména reklamním účelům. Zelazny se však nikde žádným takovým vysvětlováním nezdržuje. Vše pro něj skončilo povinnou úlitbou potenciálním čtenářům – fanům, kterou představují letmo načrtnuté, po pravdě řečeno mnohdy zcela absurdní technologické vsuvky, jimiž zpestřil příběh vystavěný jinak jako klasický epos. Autora evidentně naprosto nezajímá, zda si jeho svět vyložíte třeba paralelním vesmírem, či zda jej prostě přijmete, jaký je, bez dalšího dotazování. Ať tak či onak, pointou zápletky je vítězství osvíceného budhismu, ztělesněného hlavním hrdinou Samem, nad hinduismem i křesťanstvím.
      Procovská úprava knihy se snaží o vnější zdání „krásné literatury“. Příjemné plátěné desky se záložkou však obklopuje dryáčnicky nevkusný přebal a kvalitní papír uvnitř hyzdí zcela amatérská sazba. Každý odstavec začíná někde jinde, což je důsledek ponechání úvodních mezer v souboru pořízeném editorem typu T602. Jednopísmenné předložky a spojky spokojeně trůní na koncích řádek, v soupisu vydaných titulů je použit zcela netypografický Courier a jako inovace mezi těmito dnes už bohužel běžnými prohřešky přibylo navíc nevídané přesunutí čísla stránky na začátku každé kapitoly ze záhlaví na střed paty. Naprosté nerespektování typografických norem však patří k obvyklým atributům produkce nakladatelství, které se ani nedokázalo rozhodnout, zde se jmenuje AND nebo CLASSIC, hlavně když to není česky. Zajisté nepřekvapí, že takto emerikánský vydavatel po emericku zásadně strká tiráž na začátek knihy a tiskne titul na hřbet obráceně. Snad se alespoň nikdy nedožijeme vlny stejného poklonkování před arabskou či hebrejskou kulturou, kdy by podobní experti určitě začali tisknout knihy odzadu dopředu.
      Celkem vzato – není to monstrózní, ale stejně to nekupujte; je to dost nudné, drahé, nehezké a zabere to zbytečně spoustu místa v knihovně.
(Roger Zelazny: Pán světla. Přeložil Martin Tkaczyk. Obálka Jan Patrik Krásný. Praha, AND CLASSIC 1995. 292 s. Náklad neuveden. 149 Kč)
hodnocení: **




Úvodní strana SCI-FI KNIHOVNIČKY

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU