Sebrané prasárny
pro časopis Nový prostor
Na sklonku loňského roku vyšel závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na První a Druhá kytice národních prasáren je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý" reprint. Detaily nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek.
Za jakých okolností jste Kryptadia vydal a co je na nich tak výjimečného?
Ještě za bolševika jsem začal sbírat spolu s jinými knižními raritami i staré pornografie. Kryptadia jsem vždy vnímal jako zcela zásadní a přehlížené dílo českého písemnictví a lingvistiky. Původně vyšlo v patnácti sešitech v letech 1932 až 1939. Vydání jsem začal připravovat od poloviny devadesátých let a oznamoval ho několik let předem v tehdejším tzv. almanachu Labyrint. Bohužel jsem důvěřoval a neprověřoval, že redaktor almanachu pan Dvořák dodanou inzerci tvůrče redigoval, takže z mé anonce vždy vyhodil mimo jiné i dosti podstatné slůvko Kryptadia. Tak se stalo, že jsme dílo nakonec začali vydávat prakticky současně s nakladatelstvím Paseka – oni standardně od prvního dílu, já od třetího, který jsem přejmenoval na Velký slovník sprostých slov, aby i Dvořákové rozuměli. Paseka vydala pod původním názvem standardní reprint, jehož příprava nezabere moc času, takže tehdy stihla vydat všechny tři díly. Pak autorskoprávní mafie prosadila zákon prodlužující copyright z 50 na 70 let, což se v daném případě ukázalo být zcela neprůchodné. Obrátil zemřel v roce 1945 bez přímých dědiců, ale zbyla po něm spousta vzdálených příbuzných, z nichž jeden mě výslovně poprosil, ať s vydáním posečkám, protože by se všichni jen zbytečně pohádali, jak se o peníze podělit, a přitom by na každého nakonec stejně vyšlo jen pár stovek. Takže jsem svou edici nakonec mohl dokončil až teď.
Měli bychom neznalému čtenáři knihu přiblížit. V anotaci píšete o třetím dílu toto: „Obsahuje peprné anekdoty, obscénní verše včetně slavného Rytíře Smila, pohádky pro dospělé, pornografické divadelní hříčky, záchodové a jiné nápisy, vojenské a hospodské sprosťárny, porůznu zaslechnuté vulgární hovory lidí." V prvním dílu jsou hlavně písničky a Obrátilem nashromážděné a odposlechnuté „lidské dokumenty". Proč si ale pořídit vydání od vás?
Dnes už není moc na vybranou – Pasekovo vydání je dávno rozebrané a antikváři za ně obvykle chtějí víc, než co stojí to mé nové, leckdy i několikanásobek. Takže otázkou je spíš, proč by si někdo, kdo má to staré, měl kupovat to moje. Jednoduše proto, že je lepší. Nejen na kvalitnějším papíru a luxusně vázané v plátně, ale hlavně je opravené. V původním třetím dílu byly na konci čtyři stránky errat a mně prostě přišlo trapné to s nimi reprintovat. Tak jsem se rozhodnul je do původních stránek zanést v počítači. Ovšem když už jsem se s tím patlal, provedl jsem i standardní korektury, které odhalily další stovky nesporných chyb a překlepů. Navíc původní sazba nestála za moc – nutno mít na paměti, že šlo o ilegální tiskovinu. Takže na každé stránce bylo třeba udělat desítky, někdy i stovky retuší či rovnou nahrazení defektních liter neškozenými. Celkem jsou v tom desítky tisíc oprav a každý díl tak představoval půl roku sezení u počítače. Zpětně vzato to vlastně byla pěkná pitomost, kterou v éře, kdy se lidem ovládajícím pravopis nadává „grammar nazi", asi jen málokdo ocení. Nikdy bych už nic podobného nedělal a nevím o tom, že by někdo digitální rekonstrukci sazby v podobném rozsahu provedl.
Je původní vydání Kryptadií sběratelskou supervzácností?
Sehnat se občas dá, ale za komplet zaplatíte podle stavu a vazby zhruba 10-40 tisíc. Přednostní výtisk na ručním papíru nebyl po převratu nikdy dražen, takže lze jen hádat; v luxusní celokožené vazbě od nějakého slavného knihaře by se dnes mohl vyšplhat i ke sto tisícům.
Co je tedy ze starých erotik hodnotnější? Je to Erotická revue, která vyšla také již v reedici?
Ale ne, její ceny jsou jen odrazem adorace celé tzv. avantgardy současnými teoretiky z generace socialistických intelektuálů, která v Americe vyrůstala pod portréty masového vraha Che Guevary na zdi, což i u nás bylo kupodivu hojně napodobováno. Avantgarda u nás ve skutečnosti byla vesměs partička někdejších komunistů, kteří v roce 1929 prohráli a natruc odešli z partaje. Něco jako tzv. „reformní komunisté" z Charty, které o moc připravily sovětské tanky v roce 1968. Tihle lidé z principu nikdy nemají tendenci k opravdové svobodě, ve skutečnosti chtějí pořád budovat nějaké ty lepší zítřky – a všichni spasitelé, jakmile se dostanou k moci, nakonec jen upalují ty, kteří jejich „dobro" odmítají. Dokud u moci nejsou, produkují nejrůznější propagandistická gestíčka a pózy, k nímž u českých surrealistů v letech 1930-1933 na chvíli patřila i pornografie. Právě ta přechodnost a krátkodechost byla jasným dokladem, že je to vlastně vůbec nezajímalo – intelektuálové mají s pornografií vždy problémy; výjimky (mezi surrealisty třeba Bellmer nebo Fini) jen potvrzují pravidlo. Erotická revue tak ve skutečnosti nepřinesla nic zásadně nového, ale naservírovala to způsobem poživatelným i pro snoby. Nicméně pokud to budeme hodnotit jen podle dosažených aukčních výsledků, jsou přednostní ručně kolorovaná vydání Erotické revue a edice 69 tím nejvzácnějším, co u nás v žánru pornografie vyšlo, pomineme-li unikáty do 10 výtisků.
Jaký další druh děl se těžko shání?
Vlastně skoro všechny meziválečné pornografie jsou neběžné. Ty skutečně bibliofilské jsou mnohdy daleko dostupnější, než nekvalitní tisky, která se prodávaly hlavně po vinárnách a putykách nikoli „do sbírky", ale opravdu na čtení, takže pokud se dochovaly, bývají obyčejně v tak hnusných stavech, že se to člověk skoro štítí vzít do ruky. Úplně nejhorší jsou samozřejmě obskurnosti pokoutně vyráběné tiskárenskými zaměstnanci pro pár kamarádů z hospody – k tomu se dá dostat jen čirou náhodou.
Čistě z pohledu investičního – je investice do bibliofilií rozumná, nebo je to spíš rozmařilost, ze které se vám peníze nikdy nevrátí?
Jde o to, čemu říkáte bibliofilie. Spousta z nich byla a je vydávána čistě merkantilně. Kdo si třeba před pár lety koupil tzv. „Zlatou Bibli", tomu se investovaných šedesát tisíc jen sotva kdy vrátí. Ale cena skutečné vzácných bibliofilií zatím stále roste. Samozřejmě budoucnost těžko odhadnout, ale to je vlastnost naprosto všech investic odjakživa a v dnešní čistě virtuální pseudoekonomice desetinásobně. Ekonomika 5.0 bude návrat k výměnnému obchodu, mušlím a zlatým nugetům.
Vraťme se k vašemu vydavatelství Lege Artis. Předloni jste slibil vydat ještě další díl Kryptadií s názvem Obrazový knihopis našich prasáren. Co to bude za knihu?
Jde o podrobný sběratelský soupis českých pornografií a erotických bibliofilií vydaných do roku 1989. Dál už se tím nemá smysl zabývat – pornografie (podobně jako náboženství a všechny jiné „aktivismy") jsou zajímavé a přínosné jen tehdy, dokud jsou zakázané. Bude to mít kolem 600 položek, z nichž zhruba polovina dosud není v podchycena v žádné bibliografii, nebo její výtisk není k dispozici v žádné knihovně či archivu. Pracuji na tom od konce devadesátých let, přičemž samozřejmě budu rád, když toho prodám nějakých 200 výtisků, protože je to přece jen dost speciální záležitost pro úzký okruh zájemců, což znamená velmi drahou výrobu (většina laiků si neuvědomuje, že čím menší náklad, tím dráž vyjde jeden výtisk). Abych to vůbec mohl nabízet za ještě prodejnou cenu, padne na to část zisku ze zbylých dílů Kryptadií, jelikož mám bohužel obsedantní odpor k jakýmkoli dotacím na cokoliv, takže jsem nikdy od nikoho nedostal ani haléř nějakého grantu a sponzoruji se odjakživa sám. Jinak mám nashromážděno tolik rukopisného i tištěného pornografického materiálu, že bych mohl počet svazků Kryptadií snadno rozšířit na tucet, který měl stejnojmenný francouzský Obrátilův vzor (vycházel 1883–1912). Od časů Labyrintu ale nerad cokoli oznamuji dopředu, takže prostě – uvidíme...
Rozhovor (z prostorových důvodů trochu prokrácený)
vyšel Novém prostoru č. 510 17. ledna 2018.
Hlavní nabídka KAL
Hlavní menu LAW