STOPY DUCHA - errata a dodatky
(verze 4.00, květen 2020)
Aktuální je níže uvedený text; PDF generujeme jen občas,
obvykle po zařazení zcela nového titulu do dodatků.
Errata a doplňky:
str. 10, ř. 10 za "Naše náboženské exlibris" doplnit: "(vyšlo pod stejným názvem i jako samostatný separát)"str. 67 (č.s. 5), ř. 11 v závorce místo 230x210 správně: 300x215
str. 91 (č.s. 55), ř. 14 za "str. 144" vložit "přednostních výtisků; u nepřednostních za str. 96"
str. 100 (č.s. 75), ř. 8 za "Portman." vložit: "Vyšlo 17 číslovaných výtisků."
str. 103 (č.s. 81), ř. 3 místo "25 reprodukcí" má být: "24 reprodukcí". (Stejná chyba je i Sáňkovi.)
str. 105 (č.s. 88), ř. 6 zdola za "na ofsetu." vložit: "Krom toho vyšel neznámý, ale podle všeho nepatrný počet přednostních výtisků (Sáňkou nezaznamenaných) tištěných na silném chamois similijapanu (tloušťka jejich hřbetu je 2 cm, zatímco běžných jen 1 cm) v obálce z raženého chamois kartonu se zlatým tiskem (u běžných výtisků zcela totéž tištěno černě)."
str. 107 (č.s. 91), za ř. 20 vložit jako nový odstavec větu: "V dvojčísle 9-10 na příloze černobílý dřevoryt: exlibris Anny Mackové z roku 1922 (155×110; K180), list (240×160) hlazeného nažloutlého papíru, většinou s drobnými skvrnkami."
str. 112 (č.s. 102), poznámka na konec položky:
"K VÁNOČNÍ KOLEDĚ PRÓZOU Váchal v souladu s původní objednávkou vyryl dalších šest celostránkových ilustrací (formátu cca 140x80), ale Oldřichu Menhartovi, který dělal grafickou úpravu edice, se nelíbily, v dopisu Pourovi z 24. srpna 1945 je odmítl a nakladatel štočky Váchalovi vrátil. Tím jejich spolupráce fakticky skončila; obě později Pourem vydané položky (103 a 104) byly vytištěny z už dříve dodaných dřevorytů."
str. 114 (č.s. 106), na posledním řádku za "příloh." vložit: "Pro předplatilele byl vydán dvoubarevný dřevoryt In memoriam Olenka Loutocká 12. 5. 1946 (200×150) na listu similijapanu formátu A4, na zadní straně číslovaný (minimálně 60 výtisků) s textem PRÉMIE ZÁZNAMŮ O DÍLE JOSEFA VÁCHALA URČENÁ PRO (u obou verifikovaných výtisků jméno majitele nebylo vyplněno, jen pod ním číslováno perem)."
Dodatky:
125. JAROSLAV PĚŠINA - ČESKÁ MODERNÍ GRAFIKA. Praha 1940, Hollar. Dvě černobílé reprodukce - na str. 80 zmenšená autotypie (140x100) podle barevného dřevorytu z Moru v Korčule a na str. 81 zmenšená perovka (120x150) podle černobílého dřevorytu Kázání Roberta d'Arbrissela. Formát 280x215. Stran 198+2. Bezvýrazná a naprosto povrchní práce tehdy mladého kunsthistorika, který se později našel ve specializaci na gotické období. Ačkoli byla pravděpodobně koncipována jako lidová obrázková publikace (minimálně v tom smyslu, že plocha pro ilustrace zjevně převládá nad textem), chybí jakýkoli seznam vyobrazení a dokonce i nezbytné odkazy na chaoticky rozeseté reprodukce. Jediným vodítkem je odbytý rejstřík, v němž je Váchal umístěn na str. "145 a d." = strany 145-148, tedy zdánlivě impozantně podrobný rozbor, ale ve skutečnosti jde o pouhých 14 řádek, zbytek místa zabírají reprodukce grafik dnes vcelku právem pozapomenutého Jana Rambouska, jichž autor do monografie zařadil šest (což výmluvně svědčí o objektivitě a proporcionalitě díla, v němž kupříkladu Macková není dle rejstříku ani zmíněna).126. EMANUEL HAUNER - VLASTNICKÉ KNIŽNÍ ZNAČKY PREMONSTRÁTSKÉ. Praha 1940, SSPE, Knihovna pro exlibris sv. 6. Vyšlo 150 výtisků číslovaných červeným perem pod tiráží. Černobílá perovka na 2. listu příloh (opakovaná na obálce): Ex libris Evermond Vl. Balcárek (50x45, 1912 - K48a) = zmenšená reprodukce dřevorytu K48 (100x90, obě varianty vydány současně). V textu popsáno na str. 15 jako položka 20 (nezmenšený dřevoryt jako 19 a jiný EL pro Balcárka [K49], v knize nereprodukovaný, jako 18). Formát 245x160. Stran 32+16 (jednostranně tištěné přílohy na křídě) +1(+3). Běžný papír, dvoubarevná obálka na lámavém chamois kartonu.
127A. V. V. ŠTECH - MODERNÍ ČESKÝ DŘEVORYT. Praha 1933, Hollar. In: Hollar, Sborník grafické práce ročník IX, svazky I-III, strany 1-16, 49-64, 113-121 (41 stran celkem). Na str. 10 Josef Váchal: Z cyklu "Šumava" (bar. dřevoryt)." (185x135) - černobílá autotypická reprodukce zmenšeného listu Démon slatě. Formát 280x210. Tištěno na křídě.
127B. V. V. ŠTECH - MODERNÍ ČESKÝ DŘEVORYT. Praha 1933, Hollar. Knihy Hollara sv. 2. Separát ze stejné sazby (repaginované) s dotištěným titulním listem a tiráží. Váchalův obrázek je zde na str. 14. Formát 280x210. Stran 45+1+2 + XVI stran obrazových příloh. Šitá brož na křídě.
128. Dr. JAN ŠIMSA - ZÁHADY DUŠE A MEDIA (na obálce jako MUDr. JAN ŠIMSA). Praha 1930, nákladem vlastním. Na obálce je zřejmě mírně oříznutá reprodukce dřevorytu (78x108, zatímco 1. stav originálu má 81x111; obroušení štočku se nejeví pravděpodobné). Formát 190x140. Stran 238 + 6 + 6 stran obrazových příloh na silné křídě. Brož na běžném papíru, obálka na oranžovém tenkém kartonu.
A) První stav dřevorytu, ruční tisk:
B) Obálka (původní "vyzařování" z ruky přešrafováno):
129. ALOIS MIR. MAREK - VÝKŘIKY DUŠE. Praha 1913, nákladem Revue Mladých. Vytiskl Kryl a Scotti v Novém Jičíně v lednu 1913. Číslováno černým perem pod tiráží, ale náklad neuveden, verifikován výtisk č. 398. Na str. 63 Váchalův dřevoryt - exlibris "MM To je kniha naše" (90x70, č. s. 75). Formát 235x160. Stran 61+6+1. Na všech potištěných stránkách ozdobné rámečky; v textu i na obálce použity zarážky, vignety a inciály za zásob tiskárny. Tištěno na tenkém rýhovaném papíru, obálka na světle hnědém. (viz poznámku níže)
Poznámky a vysvětlivky:
V soupisu není zařazena ani zmiňována Obrátilova studie Erotické ex libris z roku 1924, jelikož autor - v touze mít v knize co nejvíc značek nejen zmíněných, ale i vyobrazených - velmi nešťastně zvolil postup reprodukovat je z převážné části rovnou v textu zmenšené na velikost poštovních známek, což se týká i všech deseti zařazených Váchalových exlibris. V konečném důsledku jsou tyto obrázky skoro nečitelné; jen hraničně použitelné pro hrubou orientaci sběratelů, ale rozhodně je nelze nazvat "ilustracemi". Což bylo základní zadání celého soupisu, do něhož, jak zmiňuji v úvodu, jsem exlibristické publikace s Váchalem nakonec zařadil vlastně neplánovaně - po zjištění, že jejich existuje překvapivě málo. Většina z nich navíc obsahuje původní dřevoryty, takže si svou položku (na rozdíl od Obrátilova technologického paskvilu) rozhodně zaslouží.---------------
K č. 129: Pokládal bych za nemožné, že se v roce 2023 podaří objevit neznámou ranou položku této Váchalovy bibliografie (chronologicky by měla být zařazena za č. 23), ale stalo se. Váchal ji nikde nezmiňuje, ač tehdy ještě v zápiscích reflektoval i nejnicotnější vydání svých prací; Sáňka knihu, byť číslovanou, zcela ignoroval; Bajerová ji neznala. A co je obzvlášť podivuhodné - nikdy se neobjevila v žádné aukci, ačkoli obsahuje hezký, málo známý a neběžný exlibris. Důvodem byla zjevně osoba autora a vydavatele. Ani zdaleka nešlo o to, že text je ordinérně hloupý, nadutý a patetický - podobných blábolů vždy vycházely mraky (dnes by Alois Miroslav Marek byl dojista aktivistou a blogerem). Problém byl spíš v okruhu lidí, jimiž se obklopoval, který se neprotínal s kruhy, od nichž by se mohl třeba Sáňka o existenci knihy dozvědět. To logicky vyplývá z Markovy nevábné osobnosti - podle údajů Aleše Zacha byl tento pán krom jiného i opakovaně souzen pro rozličné tiskové i jiné delikty. Jako většina druhořadých podvodníčků neustále rozvíjel četné aktivity - v Markově případě šlo o zakládání krátkodechých nebo nakonec nerealizovaných periodik a jiných vydavatelských projektů, zapojování se do nejrůznějších marginálních společenských funkcí apod.
Váchal s Markem nepochybně skončil vyrytím exlibris, které mu pravděpodobně dodal i se štočkem a tedy s možností nechat si z něj podle potřeby dotisknout další. Ať už dodací smlouva zněla jakkoliv, Marek by se jejím zněním stejně neřídil, takže hloubat nad legálností použití štočku nemá smysl. Každopádně jde se vší pravděpodobností o původní dřevoryt, což vyplývá z prosté logiky, že by se mu určitě nechtělo zvlášť platit za jeho reprodukci, která v té době byla dražší než práce začínajícího dřevorytce. Výsledná kniha se Váchalovi nejspíš do ruky vůbec nikdy nedostala, nebo nad ní mávnul rukou.
Jediný výtisk ve všech knihovnách Souborného katalogu ČR se nachází v Národní knihovně a v jeho popisu o Váchalovi není ani slovo. Váchalovští badatelé tedy neměli žádné vodítko, a ostatní knihomolové, jimž se to náhodou dostalo do ruky, naopak neměli důvod předpokládat, že takovou prkotinu váchalologové neznají, takže nikoho nenapadlo na ni některého z nich upozornit.
Záhadou tedy zůstává jen to, proč se Výkřiky duše nikdy neobjevily v žádné knižní aukci. Jakkoli jde o zcela obskurní titul, v němž je obrázek pohřben až skoro na konci (bez jediné zmínky na titulním listu či v tiráži), při nákladu nejméně 400 kusů se to jeví jako málo pravděpodobné. Člověk Markova osobnostního profilu ovšem nemusel mít problém začít s číslováním či distribucí od vyšších čísel, aby vzbudil zdání, kolik už toho úspěšně prodal. Zbytek nákladu pak mohl vzít za své během války, takže nejlogičtějším vysvětlením asi bude, že dnes jednoduše zůstalo dochováno jen opravdu málo výtisků.
Za doplňky děkujeme Josefu Šuchmanovi, Jiřímu Holubovi, Janu Juránkovi, ing. Janu Langhammerovi, Janu Placákovi a Janu Oravcovi.
Poslední úpravy: 19. března 2023
Hlavní nabídka KAL
Hlavní menu LAW