Poněkud drahá konverzní utilita
(Computerworld 24/1991)
Text602 je humbuk. Na celém programu byla totiž nejlepší reklamní kampaň, která ho provázela a díky níž si mnoho lidí tuto podivnou softwarovou kreaturu skutečně opatřilo. Obchodní talent prokázala někdejší 602. organizace Svazarmu bezesporu dobrý a těžko jí zazlívat, že se při tom věnovala spíše přednostem, než nedostatkům svého produktu. Bylo to také stručnější, takže i zde stihnu probrat pouze některé z nesčetných lapsů, jimiž Text602 oplývá.
Už první spuštění programu bude nepříjemným šokem pro všechny, kteří jsou zvyklí používat kvalitní textové editory. Text602 totiž běží výhradně v grafickém režimu, což je sice jistě výhodné pro ty, kteří nemají instalovanou češtinu, ale už pro nic jiného. Písmo je hůře čitelné a posunuje se pomaleji. Nepříjemné blikání kurzoru oceníme, až když poprvé sáhneme na myš a zjistíme, že jsme tak přesunuli aktuální kursor kamsi úplně jinam, že nám divoce rejdí nejen po textu, ale i do dálav za měřítkem. Následkem tohoto pojetí (namísto obvyklého dvoukursorového systému) se užitečnost ovládání myší redukuje prakticky výhradně na ohraničení bloku a snad ještě na operace s málo přehledným menu. Nejvýznačnější vlastností kursoru však je, že při pohybu pomocí šipek se na konci řádku neposune automaticky na začátek řádku následujícího a naopak (jak bývá zvykem u jiných editorů), alébrž se sune až kamsi k sloupci 512, kde se definitivně zastaví. Podobně při vkládání textu nedojde automaticky k přeskupení zbytku odstavce, ale řádek přeteče za měřítko a srovná se až při konečném formátování.
Průvodní dokumentace se snaží zpočátku o celkem lidskou komunikaci. Aspirace na „blbovzdornost“ ovšem končí velmi brzy, což je celkem pochopitelné, vzhledem k neuvěřitelně komplikovanému ovládání editoru (jen referenční příručka má 17 stran). Kromě menu, řešeného místo přehledných rolet až čtyřúrovňovými tabulemi, lze Text602 ovládat jednak vlastními krátkými povely a jednak povely převzatými z WordStaru 3.3. Proč právě z tohoto nepříliš zdařilého editoru a ještě k tomu z tak staré verze, těžko říci. Jediné vysvětlení, které mne napadá, je, že to byl prostě oblíbený editor autorů programu.
Každopádně vedlejším důsledkem uvedených skutečností je, že běžnému uživateli, který o počítačích ví málo nebo vůbec nic, bude manuál srozumitelný asi tak do poloviny první kapitoly. Vzhledem k tomu, že jedině těmto uživatelům může být Text602 ještě relativně užitečný, jde o závadu dosti značnou, i když vyplývající logicky z celkové filozofie programu, v níž se střetly vysoké aspirace s reálnými možnostmi a prohrály. Namísto jednoduchého editoru pro nepříliš časté použití tak vznikl ambiciózní hybrid, jehož ovládnutí dá průměrně inteligentní sekretářce stejnou, ne-li ještě větší práci, jako profesionální výrobky, aniž by jí poskytl jen polovinu z výhod, kterými bývají vybaveny produkty zahraničních firem.
Vlastní manuál editovaný v Textu602 do podoby trochu kvalitnějšího strojopisu dělá ostatně už od pohledu řečenému softwaru nevalnou reklamu a výsledek jen podporuje celkový dojem nadšeného amatérismu, dokonale dovršený spořivostí, s níž se výrobce neobtěžoval ani kusem samolepky zajistit distribuční diskety proti přepsání. Kromě velmi nedostatečného rejstříku (Text602 jej sám vyrobit neumí) a nepřehledně uspořádaných kapitol, obsahuje příručka dále značné množství nepřesností. U některých jde o přecenění chápavosti uživatele, u jiných spíše o záměrné lakování vlastního výrobku na růžovo. Na 2. straně prvního oddílu se kupříkladu opakuje úděsný blábol o „výhodnosti“ rozdělování delšího textu do kratších fragmentů, kterýžto alibismus sloužil původně ve verzi 1.0 k odůvodnění neschopnosti editoru pracovat s delšími texty. Verze 2.0 však již halasně inzeruje posunutí maximální velikosti souboru daleko za hranici 200 kB. Jako člověka, pracujícího celkem běžně s textovými soubory přes 500 kB, mne pochopitelně zajímalo, jak daleko. Při standardní operační paměti 640 kB s instalovaným DOS 3.3 činí toto „daleko“ něco málo přes 26 kB. Poté editor oznámí, že již nemá dostatek volné paměti a zároveň tak končí veškeré další smysluplné operace se souborem, včetně tisku.
Příliš se nevydařil ani toužebně očekávaný korektor překlepů, který vskutku mohl být jednou z největších výhod programu. Zkoušel jsem verzi firmy Delta a už při spuštění menu mne poněkud šokovala zatržená nabídka „ignorovat jedno písmeno“. Teprve pomocný řádek mi osvětlil, že to není pokyn, aby speller přehlížel překlepy v rozsahu jedné litery, ale aby „ignoroval jednopísmenová slova“. Protože se mi nelíbila představa, že by v textu měly zůstávat předložky a spojky typu g, h či y, tuto funkci jsem vypnul. Stane se následující: korektor dojde k prvnímu jednopísmennému výrazu, dejme tomu ke slovu „v“ a nabídne možnosti „ví“ nebo „vy“ (máte-li zapnutou komfortní funkci „možné tvary“). Chcete-li písmeno „v“ zařadit do slovníku, zjistíte, že to nejde. Jinou pikantérií je, že po provedené opravě se korektor automaticky vypne a je třeba jej znovu spustit (nejlépe mnemotechnicky snadno zapamatovatelným klíčem Alt + L jako sLovník).
Vylíčit všechny nedostatky Textu602 by předpokládalo s ním delší dobu pracovat, k čemuž se mi nedostává ani času, ani trpělivosti. Už jen sepsání tohoto článku v řečeném editoru mne stálo spoustu nervů, když jsem kupříkladu omylem zmáčkl Alt + G a ze zvyku hrábl po myši, v důsledku čehož jsem jednak počmáral půl strany čarami a jednak shledal, že Text602 nedisponuje funkcí Undo, takže jsem musel následky svého omylu pracně opravovat písmenko po písmenku. Právě tak mne znechutilo zjištění, že k předefinování písmene L v předchozím odstavci z obyčejného na tučné bylo třeba nejprve změnit typ písma, pak odmazat původní L, přepsat ho novým a znovu změnit charakter písma, protože Text602 je schopen přeformátovávat pouze odstavce či bloky, nikoli jednotlivé litery. Obludnost řešení některých funkcí, kupříkladu vytvoření dvousloupcové stránky, navíc prakticky přesahuje meze žurnalistické sdělitelnosti - pokud to snad laskavého čtenáře zajímá a má nadbytek volného času, nechť se s tímto úkonem pobaví sám - je to napínavější, než mnohé počítačové hry.
Nicméně bylo by nespravedlivé tvrdit, že na programu není nic dobrého. Celkem užitečnou funkcí je komprese dvojitých mezer (poměrně častý překlep), která ovšem kompenzuje neschopnost editoru vytvořit při zarovnání mezery proporcionální, jak by se od grafického prostředí dalo očekávat. Vynikající je samozřejmě práce s češtinou - bylo by ostatně tristní, kdyby kompletně domácí editor nebyl schopen ani toho. Zvlášť sympatické na něm je automatické přehazování jednopísmenných předložek (a ovšem také spojek, které nedokáže odlišit) z konce řádku na začátek následujícího. České dělení slov se rovněž strefuje do správného tvaru o něco častěji než anglické, nicméně vrcholným číslem jsou možnosti konverze českých textů mezi různými kódovými tabulkami, a ve spojení s programem Pre602 i mezi některými editory (bohužel jen ve starších verzích, které u WordStaru a WordPerfectu nejsou kompatibilní s novějšími). I když výsledky konverze nejsou ani zdaleka dokonalé, přece jen jde o dosud nejuniverzálnější program svého druhu u nás. Co však čeština Textu602 postrádá, jsou uvozovky dole, které bylo klidně možné doplnit alespoň do klávesnice speciálních znaků.
Celkově lze říci, že vzhledem k omezeným možnostem zpracování i tisku dokumentu je Text602 profesionálně použitelný pouze jako zatraceně drahá konverzní utilita. Protože inovace programu do použitelné formy by znamenala přebudování tak zásadní, že by bylo pohodlnější rovnou vypracovat program nový, nelze tomuto softwaru přikládat delší životaschopnost. Organizace, které jej dnes houfně nakupují, jej časem pravděpodobně odloží do nejspodnějších šuplat a zakoupí českou verzi některého z editorů renomovaných firem. Jako optimální by se v tomto směru jevil MSWord, případně v kombinaci s již existující českou verzí Windows, nicméně vzhledem k dosavadní laxnosti a nepříliš inteligentní cenové politice distributorů Microsoftu se zdá, že zvítězí u nás daleko častěji užívaný a oblíbenější (lépe se krade z harddiskové instalace) WordPerfect. Definitivní ránu z milosti by Textu602 mohla zasadit česká verze AmíPro, zejména pokud firma DIGI skutečně míní vážně cenu, kterou předběžně inzerovala na jarním PC-Salonu. Každopádně však lze jen doufat, že se ambice autorů Textu602 vytvořit v této oblasti obecně užívaný domácí standard minou účinkem.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU