Iä! Shub-niggurath! Aneb takové malé cthulhu
(Softwarové noviny 3/1993)
/rubrika Software pro váš mozek 3/
Mezi dávno mrtvé a světově proslulé autory, které u nás do roku 1989 prakticky nikdo neznal, patřil i Howard Phillips Lovecraft. Vlastně nebýt Škvoreckého, kterému se v Inženýru lidských duší hodily Hory šílenství jako metafora bolševismu, neznal by ho asi vůbec nikdo, pomineme-li několik stovek čtenářů publikací samizdatového CAD-PRESSU, jenž v roce 1988 vydal ve slovenštině brožuru Necronomicon s překladem několika Lovecraftových povídek. Konzumentů Škvoreckého bylo asi přece jen trochu víc, alespoň mohu-li soudit z ohmatanosti všech Inženýrů, původních i přepsaných, které jsem v těch časech viděl.
Lovecraftovo universum představuje obsedantností svých vizí i určitou, byť značně nesystematickou kosmogonií rovněž svébytný operační systém, založený na hrůze z poznání tajemna; z poznání útržkovitého a nevyslovitelného, o to však hrůznějího. Není ostatně náhoda, že v díle jednoho z nejsugestivnějších výtvarníků dnešní doby – Švýcara H. R. Gigera (mimochodem autora interiérů a potvory v prvním dílu Vetřelce) – rezonuje Lovecraftův fragmentární mýtus Cthulhu tak intenzívně, že své dvě velké monografie nazval podle legendárního Necronomiconu, napsaného šíleným Arabem Alhazredem.
Přiblížit čtenáři Lovecrafta na malé ploše vyhrazené této rubrice je prakticky nemožné. Navíc by to bylo vpravdě nelovecraftovské. Metoda náznaků, kterou autor převzal od Poea a dotáhl ji k svébytnému mistrovství, přímo zavazuje, aby ani z tohoto povídání čtenář nebyl moc chytrý. Kupříkladu co znamená použitý titulek, to se nedozvíte nejen z těchto řádků, ale ani z Lovecrafta, ačkoli jak uvedené zvolání, tak pojem Cthulhu se objevují v řadě jeho próz. A ostatně – čím lépe doporučit tajuplné příběhy, než tajuplným doporučením?
Chcete-li se tedy dozvědět více, navštivte nejbližšího knihkupce (to je takový ten člověk, který má na krámu i jiné knihy, než jen bestsellery vydané v posledních dvou měsících). Zejména pokud máte zálibu v obskurnostech, Lovecraft vás rozhodně nezklame. V přijatelné knižní podobě lze nyní koupit výbor Šepot ve tmě (MF, 1992), ovšem pro systematičtější Lovecraftology je podstatně zajímavější (a také podstatně hůře dostupné – k mání pouze v knihkupectvích specializovaných na sci-fi) sešitové vydání spisů, pořízené péčí České speleologické společnosti. Co s tím mají speleologové společného, je otázka stejně zbytečná, jako co je do toho všeho Softwarovým novinám.
Každopádně díky Zlatému koni si konečně český čtenář může spravit mínění o novele V horách šílenství, kterou v roce 1991 vyzvrátilo jako předpokládaný kasaštyk jedno z nejděsivějších nakladatelství v Čechách – Nezávislý novinář II (horší jsou snad už jen Cesty). To je vám, ostatně, zajímavé – jak si od roku 1990 včetně dal u nás někdo do vínku nezávislost, bylo to vždycky neomylné avízo, že je v tom nějaká habaďůra. Nedeklarují snad svou nezávislost každodenně velkými titulky svorně Špígl i Rudé právo? Asi tak nějak podobně to bylo s tím Novinářem (už jsem o nich dlouho neslyšel, tak snad začali dělat něco užitečnějšího, třeba kšeftovat se Stoličnou vodkou). Lovecrafta tu vydali v sešitové úpravě s podtitulem Horror, což bylo vskutku výstižné jak pokud jde o barevnou nestvůrnost na obálce, tak co se týká zájmově umělecké grafické úpravy, ale především jako charakteristika překladu. Publikace je svým způsobem unikátní, protože přes mimořádnou konkurenci v oboru nebylo snad u nás takové zvěrstvo na literatuře dosud spácháno.
Pikantní je už způsob, jakým je v titulku prezentován autor – Howard Phillips Lovecraft a spol. Ten „spol.“ je jakýsi Kachna, který podle tiráže knihu „převyprávěl a doplnil“. Soudě dle toho, že nejvíce úprav se nachází v komplikovanějších pasážích, šlo u „převyprávění“ spíše o z nouze ctnost – koneckonců ten člověk neumí ani česky, tak jak po něm chtít, aby uměl anglicky. Zato ono „doplnil“ je atributem navýsost podivným. Snad je to jakýsi projev snahy po „zviditelnění“, hérostratovské touhy alespoň počmárat a zbořit něčí pomník, když už mi nikdo nikdy nepostaví vlastní. Nebo jde jen o zvlášť drastickou ilustraci slov klasika o tom, že autor je vůl, zatímco překladatel ne? Každopádně u Kachny se to projevilo dopsáním fungl nového konce příběhu – nesmyslné a plytké spatlaniny špatně pochopených úryvků jiných Lovecraftových próz ústící bez pointy kamsi do ztracena a jednoznačně, leč mylně varující: Lovecrafta víckrát ne.
A tak si říkám, jak skvěle jsou na tom nakonec ještě autoři softwaru, kterým někdo tu ukradne nápad, tu celý program, ale aspoň jim nikdo nemůže ukrást jméno. Nebo si přinejmenším nedovedu dost dobře představit, že by na některém z nesčetných českých plagiátů Norton Commanderu stálo napsáno Peter Norton a spol.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU