Logo

Ventura se vrací


(Softwarové noviny 5/1995)



Corel Ventura 5 část první



Bájná Ventura, první DTP program pro PC, který byl u nás k dispozici, degradoval lety macešské péče Xeroxu z někdejší superstar v odstrčeného otloukánka, který už většině sazečů nestál ani za posměšný úšklebek. Ti informovanější mu přiznávali alespoň jednu přednost – sazbu tabulek. Víc nic. A měli vcelku pravdu. Laxní vývojářské práce budily dojem, že výrobce už to vzdal, že Ventura bude jedním z mnoha desítek kdysi slavných programů pohřbených v hromadách datové suti, rozrážené pluhem agresivního bagru MS Windows. Tím větším překvapením bylo, když Venturu někdy koncem roku 1993 koupil kanadský Corel. S ročním odstupem pak předvedl veřejnosti, že to nebyl zase tak špatný kšeft.



Ventuře 5 předcházela meziverze 4.2, v dějinách Corel Corporation pozoruhodná zejména tím, že šlo, pokud mne paměť neklame, o jediný produkt, který kdy označila desetinným číslem. Předcorelovská Ventura skončila u verze 4.11; vracet se k nešťastné verzi 4.0 dost dobře nešlo, takže co zbývalo. Corel také tento program nabízel skoro rozpačitě, jako by se omlouval, že on za to vlastně nemůže. A věru nemohl – šlo o verzi 4.11 převařenou prakticky beze změn, snad s několika opravenými chybami a s novým logem. Na odškodněnou k ní přisypal ještě Database Publisher, Adobe Acrobat Reader, 600 fontů, 10 000 clipartů a CD sampler se 100 obrázky z knihoven Corelu; že k tomu nepřihodil také zbylé venturovské „extenze“ – AdPro, PicturePro a ColorPro – lze vysvětlit buď tím, že se styděl něco takového distribuovat, nebo ještě spíše jako naznačenou tlustou čáru za podobnými excesy. Celý ten balík se prodával za 6000 Kč, upgrade za 3000 Kč, což byl patrně největší dumping jakéhokoli DTP v historii. Pro srovnání – holé programy Ventura 4.11 s Database Publisherem stály do té doby asi 40 000 Kč. Velmi pikantní pak bylo, když ještě půl roku po uvedení Corel Ventury 4.2 nabízeli v nejmenovaném dejvickém supermarketu staré krabice s disketami Ventury 4.1 za „fantasticky zlevněnou“ poloviční cenu – tedy asi dvojnásobnou, než jakou chtěl Corel za své softwarové hody na stříbrných discích.

Ani agresivní cena však nevzbudila o Venturu 4.2 větší zájem. Program nestál nikomu skoro ani za zmínku, natožpak za recenzi. Jednou možná budou tato cédéčka hledanou sběratelskou raritou; lze totiž předpokládat, že sběratelství softwaru se časem stane vcelku běžnou zálibou. (Nemám na mysli ono infantilní shromažďování kradených programů, kteroužto BSAlibou etapou vývoje prochází asi většina novopečených majitelů počítače. Myslím tím skutečné sběratelství – systematické, snobské a fanatické, jako všechna sběratelství. Když mohou lidé sbírat nárazníky od železničních vagónů, bylo by velmi s podivem, kdyby časem nezačali sbírat také software. Proto nevyhazujte distribuční verze starých programů – třeba je jednou ještě výhodně zpeněžíte. Apropo, nemáte někdo MS Word 1.0 pro DOS?)

S napravením reputace si Kanaďané dávali na čas. Dávno už se prodával Corel Draw 5, a slibovaná nová Ventura pořád nikde. Výsledek uvedený na trh v prosinci loňského roku uživatelům dlouhé čekání bezesporu vynahradil. Není sice tak oslnivý, jak snad někteří doufali, ale rozhodně také nedělá Corelu ostudu.

Následující řádky předpokládají, že čtenář je rámcově obeznámen s předchozími verzemi programu. Ostatní odkazuji na recenze v SWN 9 a 10/93. I bez opakování již řečeného bude mít totiž tento článek ještě další dvě pokračování – jedno věnované lokalizaci a praktickým zkušenostem, druhé fontům Ventury a Corelu vůbec. Počeštění programu, jemuž se intenzivně věnuje DTP Studio, se zadrhlo neočekávanými komplikacemi, takže v polovině února, kdy tyto řádky píši, není oproti původním předpokladům dosud k dispozici. Dříve, než se vrhneme na vlastní program, bude ale nutné ještě jedno odbočení.



WHAT'S COREL CORPORATION?

Tato kanadská firma patří bezpochyby k nejoriginálnějším prosperujícím výrobcům softwaru, jak co se týče celkové koncepce, tak pokud jde o její distribuční politiku. Obé musí být tak silným trnem v oku konkurenci, že člověk musí Corelu chtě nechtě fandit, byť by pro jeho produkty nijak zvlášť nehoroval.

Corel je pravděpodobně jediná firma na světě, která nabízí současně tři různé vývojové verze téhož programu, aniž by ty starší pokládala za výprodejový sortiment. Filosofie je vcelku jasná: trojka pro začátečníky, čtyřka pro pokročilé, pětka pro profesionály. Hezké a přehledné, není-liž pravda? Skoro jako v ruské škole. Není mi ovšem jasné, kam míní směřovat další verze. Šestka pro ultrasuperprofesionály? Sedmička jen pro absulutní počítačové guru?

Druhým pozoruhodným aspektem výrobků Corelu jsou ceny – od verze 4 jste doslova zavalováni stovkami megabajtů neuvěřitelně laciného softwaru. Za to, co obsahuje Corel Draw 5, byste u těch nejlevnějších konkurenčních výrobců vysolili částku nebezpečně se blížící 100 000 Kč. Od Kanaďanů vás to vyjde na nějakých 15 000 až 19 000 Kč (verze pouze na CD-ROM). Ceny se zde velmi výrazně liší podle dodavatele; absolutního vrcholu, který dojista nadchl zákazníky do stejné míry, do jaké právem zhnusil všechny poctivé obchodníky v branži, dosáhla firma Escom, když vloni před vánocemi rozprodávala OEM verzi Corel Draw 3 CZ na CD-ROM po 1900 Kč, k čemuž jste ještě obdrželi jakési nepohledné reprobedničky, údajně v ceně 400 Kč. I v případě, že jste je rovnou před obchodem vyhodili do popelnice nebo věnovali nějakému zvláště nevybíravému děcku, pořád jste koupili skoro 600 MB softwaru (včetně 250 českých fontů, pětiseststránkového českého manuálu a jen o něco tenčího barevného katalogu obrázků) za cenu o tisícovku nižší, než za jakou dostanete tři disketky, špatně vytištěnou uživatelskou brožurku a nepoužitelnou podložku pod myš, které obsahuje distribuční babiččina krabička s přesluhujícím evergeenem zvaným Text602 pro DOS.

Konečně třetí zajímavostí Corelu je bizarní skutečnost, že důkladně rozepsaný katalog této „firmy jediného programu“ by obsahoval možná více položek, než katalog Novelu s Microsoftem dohromady. Příčin je několik. Hlavní z nich je neustále nádorovitě bující knihovna cédéček s cliparty a zejména s fotografiemi. Sbírka Corel Professional Photos čítá toho času přes 200 titulů, tedy 20 000 fotografií; pokud to koupíte všechno naráz, vyjde jeden CD-ROM na 170 Kč. Těžko si představit obecně zaměřený barevný časopis či větší grafické, designerské nebo reklamní pracoviště, kde by takové nabídce odolali. Uživatelská licence vám poskytuje (samozřejmě – co by s tím taky kdo jinak dělal) právo „modifikovat, publikovat a rozšiřovat fotografie v jakémkoli médiu, s výjimkou vytváření skandálních, obscénních či nemorálních prací“ a několika dalších drobných výhrad. Když už o tom tak mluvíme – hlavní nevýhodou této knihovny je, že vzorník obrázků k cédečku vystačí s jedinou stranou formátu 20x24 cm, takže velikost ukázek činí 1x1,5 cm. V některých případech tak vůbec nerozeznáte, co má snímek vlastně představovat.

Kromě záplavy obrázků Corel vyrábí ještě utility pro práci s CD-ROMem (CD Power Pak) a s SCSI zařízeními (Corel SCSI; verze pro Network obsahuje dříve samostatný Corel Raid! pro zabezpečení síťových dat) a konečně Corel Flow na jednoduchou tvorbu diagramů.

To je ale už opravdu úplně všechno, kromě krále samotného – Corel Draw 3, 4 a 5. Povšimněme si přitom blíže názvu a obsahu balíku, neboť jejich divergence představuje určitý terminologický problém. V krabici Corel Draw koupíte sice také program zvaný Corel Draw, ale kromě toho ještě dalších pět, u poslední verze dokonce šest zcela samostatných velkých programů a spoustu malých, leč rovněž samostatných utilit. Šestým velkým programem u verze 5 je Corel Ventura. A právě v souvislosti s ní Kanaďany nejspíš napadl další způsob, jak rozšířit katalog. Vzhledem k dřívějším uživatelům Ventury vyvstala nutnost distribuovat program i samostatně, bez Corel Draw. A jelikož Corel PhotoPaint ve verzi 5 vykvetl konečně do podoby vcelku použitelného a konkurence schopného editoru k retušování a modifikaci bitmap, prodává se nyní rovněž samostatně (cca 6000 Kč).

Z výše uvedeného je zřejmé, že recenzent se dostal do poněkud neobvyklé situace. Nejenže musí nějakým způsobem odlišit Corel Draw jako softwarový balík a jako samotný program; ale v případě Ventury dokonce musí hovořit jedním dechem o dvou zcela různých baleních naprosto stejného programu, a přitom se pokusit čtenáře úplně nezmást. Pokud se mi to někde nepodaří, předem se omlouvám.



WHAT'S COREL VENTURA?

Pro recenzi jsem měl k dispozici jak distribuční krabici s plnou verzí Corel Ventury 5, tak celý balík Corel Draw 5 (upgrade ze 4). Protože v našich krajích bude nepochybně daleko prodávanější a recenzovanější druhá varianta, budu se podrobněji zabývat tou první, jelikož případný zájemce má méně možností se s ní jinak seznámit. V obou případech se jednalo o modifikaci bez disket, kterou lze pokládat za jedině akceptovatelnou – důvody jsou nasnadě. Pokud chcete kamarádit s Corelem, musíte prostě mít CD-ROM; ostatně za rozdíl v ceně verze s disketami se dnes už dá nejlevnější mechanika s trochou snahy koupit.

Vlastní program je jinak zcela identický, a v dalších kapitolách se už rozdílům věnovat nebudeme. Pokud tedy níže hovořím o Ventuře 5, nové Ventuře nebo prostě Ventuře bez udání čísla, mám na mysli Corel Venturu 5, a to bez ohledu na to, zda jde o separátní provedení, nebo o součást Corel Draw 5.

Samostatná verze Corel Ventury 5 je stejně jako Corel Draw 5 dodávána na dvou discích; jako bonus je přiloženo třetí cédéčko s výběrem z knihovny Professional Photos. Kromě Ventury a dále popsaných extenzí disky obsahují corelovské programy PhotoPaint, Mosaic, Capture a Query; dále Adobe Acrobat Reader, ATM 2.6, Ares FontMinder Introductory version, 650 fontů a 17 000 clipartů. Obrázků i písem je tedy méně, než v Corel Draw 4; liší se ale i jejich výběr. V písmech je podle očekávání kladen větší důraz na textové, než na dekorativní a titulkové fonty; obrázky jsem, přiznávám, neměl energii nějak podrobněji zkoumat.

Kompletní instalace všech výše uvedených programů (samozřejmě bez fontů a obrázků) zabere 35 MB; minimální instalace samotné Ventury 6,5 MB, plná (včetně všech příkladů, stylesheetů a extenzí) 15,7 MB.

Podobně jako Corel Draw 5 je i samostatná Ventura vybavena animovaným výukovým programem zvaným Quick Tour, známým už uživatelům Corelu 4. Pokud nejste naprostí začátečníci, nemusíte s ním ztrácet čas. Jste-li a nehovoříte-li zároveň plynně anglicky, pak jednu dobrou radu – výukový program umí mluvené texty zobrazit i v psané formě. Bohužel se mi nepodařilo najít jiný způsob, jak toho docílit, než odstranění ovladače zvukové karty. Určitě existuje i méně drastické řešení, a budete-li číst dokumentaci a pomocné soubory pečlivěji než já, možná na ně narazíte.

Výše zmíněná cenová vstřícnost Corel Corporation se ovšem musí někde odrazit. Nepříjemným vedlejším efektem je kupříkladu úsporný způsob balení cédéček, která jsou u Corel Draw 5 prostě nasypána do pytlíku a proložena kusy papíru jako krájená šunka od kosti. V samostatné verzi Ventury jsou alespoň zapouzdřena do papírových kapsiček s corelovským emblémem; ostatně celkové provedení této varianty působí poněkud elegantněji, včetně lepší polygrafické kvality manuálů a podobných drobností. Stopy chvatu a nedostatku pečlivosti jsou však pozorovatelné v dokumentaci a pomocných souborech obou distribučních kompletů (překlepy, chybějící fonty v katalogu apod.).

To však – a obzvlášť za ty prachy – zákazník omluví. Rozhodující je PROGRAM.



WHAT'S NEW?

Tato základní otázka každé nové verze vbrzku bude (pokud už není) tím aktuálnější, čím dokonalejší jsou nové programy a čím váhavěji bude zaběhnutý uživatel přistupovat k martyriu upgradů, spojenému obvykle s nemilou nutností učit se něco nového.

Pohled na monitor a letmá procházka po menu působí jednoznačně – nové je úplně všechno. Jako obvykle však první zdání klame.

Nejnápadnější je samozřejmě kompletně přepracované uživatelské rozhraní. V propadlišti dějin zmizela jednou provždy gemovská okénka, i když s trochou snahy lze něco podobného vzdáleně simulovat pomocí Roll-upů (viz obrázek). Obrazovka, uspořádání menu i horké klíče zkrátka zcorelovatěly, což je logické. Uživateli Corel Draw 5 se dostává do ruky soubor programů s víceméně jednotným ovládáním. To je natolik podstatná výhoda, že by sama o sobě mohla vyvážit přednosti konkurenčních výrobků – nic není nepohodlnější, než když si musíte pro každý program pamatovat úplně jiné ovládání, zejména pak v případech, kdy horký klíč dejme tomu pro formátování bloku v jednom produktu znamená v jiném třeba vymaž blok bez možnosti vzít zpět.

Proto jsou veškeré diskuse, zda dané uspořádání menu a hot keys má či nemá logiku, zcela zbytečné – dobré nebo špatné, hlavně že alespoň pořád stejné. Mimochodem – konečně také zmizela naprosto absurdní funkce kláves Home a End, která mne u starších verzí Ventury uváděla vždycky, když jsem na ni zapomněl, v nenávistnou zuřivost; při stisknutí End se totiž dokument úslužně přelistoval na poslední stranu bez možnosti příkaz zrušit, což zejména pracujete-li třeba s pětisetstránkovou publikací, je skutečně skvělá zábava (pochopitelně, že když se něco takového stane, zaručeně si nepamatujete, na které stránce jste zrovna byli). Nová Ventura funguje v tomto ohledu konečně stejně, jako každý jiný příčetný editor či DTP – při stisknutí End přeskočí kurzor na konec řádky a při stisknututí Home na začátek. Původní funkci pak zastává naprosto logická a náležitá kombinace Ctrl+End(Home). Podobně i další funkce (např. výběr bloku v kombinaci Shift+kursorové šipky) byly přizpůsobeny konvencím Windows.

Nicméně nový interface rozhodně není to nejpodstatnější, co Corel na programu inovoval. Z hlediska českého uživatele je možná nejradikálnějším řezem pietní pohřeb vnitřního kódování, které si stará Ventura vlekla za sebou jako pochmurné dědictví nepodařených námluv s GEMem. (Nepodařených ovšem toliko vzhledem k smutné skutečnosti, že GEM skonal velmi mlád odstřelen Gatesovými Wokny ze zálohy. Jinak jsem se ještě vloni v nějakém scifistickém fanzinu dočetl, že Ventura 3.0 pro GEM je nejlepší DTP na světě, a z pohledu majitele AT 286 je to dokonce svatá pravda.)

Nyní tedy Ventura konečně používá aktuální kódovou stránku Windows a systém mapování písem PANOSE. Praktickým důsledkem této skutečnosti je, že program lze poprvé za celou dobu jeho existence použít k práci s češtinou bez jakýchkoli úprav. Pochopitelně s určitými omezeními (nefungují dosovské filtry, převod uvozovek, chybí speller a rozdělovací modul), ale pokud budete všechny texty důsledně zpracovávat mimo Venturu v nějakém windowsovském editoru – kupříkladu ve WinWordu 6.0, který se o uvozovky postará – a nakonec to protáhnete DTP preprocesorem*), poslouží vám Ventura 5 i bez lokalizace naprosto dokonale.



----------------------------------- toto je čára
toto je poznámka pod čarou
>
*) DTP preprocesor je program vyvinutý už kdysi dávno firmou Amos. Ve verzi pro Windows by narozdíl od dřívějších mohl být skutečně velmi zajímavý a potenciálně užitečný; firma však bohužel naprosto zanedbává vývoj a propagaci tohoto produktu. Kdyby se obtěžovala doplněním vstupních a výstupních filtrů, jejichž dosavadní počet je zcela nedostatečný, a dala o tomto programu vědět širší veřejnosti, možná by byla sama překvapena jeho úspěchem. Jedná se v podstatě o speller, který proběhne dokument a všechna neznámá slova barevně vyznačí. Tento postup výrazně šetří čas, který u normálních spellerů strávíte mačkáním tlačítka Ignoruj, a je zejména výhodný u textů obsahujících velké množství méně požívaných, cizojazyčných či odborných výrazů. Osobně soudím, že po drobné změně názvu by program mohl uspět i mimo oblast DTP. Původní idea ovšem byla trochu odlišná a spočívala v tom, že při korekturách preprocesor zároveň doplnil ve všech jemu známých slovech rozdělovací znaménka, čímž vlastně suploval rozdělovací modul v nelokalizovaných programech. Tímto způsobem je možné jej požít i v nepočeštěné Ventuře 5.
<----------------zde končí poznámka pod čarou




Z obecného hlediska však asi největší přínos Ventury 5 spočívá v doplnění funkcí obtékání obrysů grafiky textem a plynulé rotace oken, jejichž absence byla předchozím verzím vytýkána nejčastěji. Rotace funguje znamenitě, přepočítávání dokumentu je bleskurychlé – tedy bleskurychlé na 486 s 32 MB paměti a ve Windows for Workgroups 3.11, jinak nevím. Obavy z toho, že Corel přenese známou lenost svých programů i do tradičně velmi hbité Ventury se naštěstí nepotvrdily. S jedinou výjimkou, a tou je právě obtékání nepravidelných obrysů.

Nejpromptnější řešení tohoto problému, které jsem zatím viděl, má asi WordPerfect 6.0. Zde je ovšem vysoká rychlost vykoupena tím, že uživatel nemá moc co mluvit do toho, kde obrysy vlastně budou. Ventura to řeší jinak: buď vám nabídne vlastní variantu obrysů, nebo si můžete vybrat z předdefinovaných obrazců – kruhu, hvězdičky, slzy, srdíčka apod., nebo si konečně můžete pomocí nástroje Node edit hranice grafiky definovat sami. Editace uzlů umožňuje nejen oblomení okrajů grafiky, ale zároveň i vytváření nepravidelných výřezů z obrázků. Přepočítání a přemalování stránky ovšem trvá znatelně déle, a to i v případě, že skryjete grafiku nebo použijete režim Draft. Zpomalení není nijak nesnesitelné, ale přece jen pro uživatele rozmazlené rychlostí starších verzí Ventury trochu nezvyklé.

Další inovací jsou zobrazovací režimy Draft a zejména Copy Editor. Draft je v podstatě podobný funkci Schovej grafiku, která zůstala i v nové verzi zachována; jediný rozdíl spočívá v tom, že Draft skryje i všechny barevné výplně, textury a formáty grafických elementů vytvářených Venturou. Naproti tomu Copy Editor (blízký příbuzný Story Editoru z PageMakeru; dokonce se tak v beta verzích i jmenoval) je úplnou novinkou. Místo dlouhých výkladů se raději podívejte na obrázek – užitečná drobnost, není-liž pravda? A to ještě z obrázku nevyčtete, že Corel zařadil do programu také funkci Type Assist (totéž co AutoCorrect WinWordu 6.0), čímž se stal hrdým průkopníkem všech ostatních, kteří v nejbližší době tento výtečný nápad Microsoftu ukradnou rovněž.

Jinou vymožeností až příliš okatě připomínající úslužnost programů z Gatesových továren je Quick Format –jednoduché a přehledné menu, v němž si lze vybrat z předložených vyobrazení požadované rozložení stránky a sloupců, jakož i tvářnost tabulky, čar, odstavců, linek, hlaviček a patiček. I přes klasickou podobu corelovského roll-upu se microsoftí inspirace opravdu nezapře (viz obrázek).

Nebyl by to Corel, aby do programu nezařadil své oblíbené ikony Outline Tool a Fill Tool. Provedení je do poslední tečky stejné, jako v Corel Draw, tedy většině uživatelů více či méně důvěrně známé. Praktickým důsledkem je možnost používat ve Ventuře konečně přechodové rastry a výplně, či definovat všechny možné druhy čar a šipek, včetně těch, které si sami vymyslíte.

Vítanou novinkou je možnost formátovat odstavec, aniž by se to odrazilo ve změně Typu (Tag), tedy funkce zcela běžná u jiných DTP a textových editorů, které pracují se styly odstavců, nikoli však u původní Ventury. Konečné řešení s přepínámím ikony písmenka s visačkou (editace Typu) a písmenka s tužkou (volná editace parametrů odstavce) bylo doplněno na poslední chvíli a nejsem si jist, zda je zrovna tím pravým ořechovým – obě ikonky jsou si až příliš podobné – ale nešť.

Milou, uživatelům jiných DTP důvěrně známou vymožeností je Pasteboard. Protřelé venturovce zprvu asi překvapí, proč mají kolem stránky takového místa; nepochybuji však, že toto odkladiště rámečků po nedůvěřivém očenichání nakonec přivítají s nadšením.

Velmi radostné je rovněž zjištění, že Ventura nyní umí nadefinovat rozměr stránky, jaký se vám jen zachce, a už samotný výběr předdefinovaných formátů je impozantní (náš nejběžnější nabízí od A2 po A6). Mimoto dokáže také sestavovat a tisknout stránkové montáže hned v několika variantách (kniha, booklet, skládačka apod.). Definice požadovaného formátu chce trochu cviku a neškodilo by rovněž ještě více uživatelské volnosti, nicméně první dlouhý krok k tomu, aby se ve Ventuře daly úsporně zpracovávat i publikace drobných formátů při současném využití takových vymožeností, jako jsou automatické stránkování a poznámky pod čarou, byl konečně učiněn.

Zcela samostatnou recenzi by zasloužily možnosti práce s barvou. Pokud to shrneme hodně stručně a s jistou nadsázkou, pak musíme konstatovat, že po předchozích černobílých verzích je nyní Ventura konečně barevná.

Dalšími úplnými novinkami jsou funkce Align (zarovnávání grafických objektů), vkládání data a času, generování tabulek přímo z databáze a konečně také přidání třetího druhů Typů – k odstavcům a oknům přibyly rámečky (Border Tag).

Za zmínku bezpochyby stojí rovněž extenze, dodávané s Venturou. Spíše než o rozšíření se ovšem jedná o zcela samostatné doprovodné programy. Kromě předcorelovského DBase Editoru je zde také prográmek CVPFIX, což je windowsovská a konečně snadno použitelná verze původní DOSovské utility FIXCHP, o jejíž existenci možná řada uživatelů neměla ani tušení. Jejím smyslem je přeadresovat publikaci v případě změny disku či přejmenování adresářů. Nejzdařilejší extenzí je však program Corel Kern, který umožňuje editovat a vytvářet nové kerningové páry způsobem tak přehledným a jednoduchým, že se o tom Fontographeru 3.5 ani nesní (viz obrázek). Editace se přitom týká přímo souboru pfm, nikoli jen nastavení v rámci DTP programu, jako je tomu třeba u Quarku, takže výsledky jsou použitelné i v jakékoli jiné aplikaci. Kern pracuje pochopitelně pouze s PostScriptovými fonty. Jde o program natolik užitečný, že i ta DTP pracoviště, která jinak nad Venturou a Corelem ohrnou nos, si jej nepochybně někde ukradnou.

Konečně poslední, ale nikoli nepodstatná novinka – za celou dobu, co jsem program testoval a prováděl s ním všechny možné psí kusy, se mi jej téměř nepodařilo položit, s výjimkou dvou ne zrovna korektních pokusů o tisk a jednou při načítání epsu. To bylo snad vůbec největší překvapení, kterého jsem se od nové Ventury dočkal. Rovněž už také není nutné mít nastavenu jako primární US klávesnici, aby se program nezhroutil při prvním stisknutí Ctrl, jako tomu bylo u verze 4.1. Netroufnu si tvrdit, že jde opravdu o dokonale stabilní software (tedy „dokonale“ v rámci možností Windows) – na to jsem s ním pracoval zatím příliš krátce – nicméně rozhodně působí dojmem daleko větší odolnosti, než jakákoli předchozí verze, a pohříchu i než většina jiných produktů Corelu, s nimiž jsem měl tu čest. Nicméně raději by to neměl přechválit, aby pak praxe neukázala něco úplně jiného.



WHAT'S CHANGED?

Všechno, co není na programu úplně nové, bylo alespoň zgruntu přebudováno. Téměř všechny funkce, které zbyly z původní Ventury jsou zlidštěny a zpřítulněny, někdy skoro až příliš.

K mimořádně příjemným, byť předpokládaným změnám patří odstranění povinného adresáře X:\VENTURA. Nyní si tedy konečně program můžete nainstalovat, kam se vám zachce; zatopit jej do libovolně hlubokého podadresáře – zkrátka náhle se chová, jako jakýkoli jiný produkt své doby, a ejhle – jde to.

Dosti podstatnou změnou, jejíž motivace mi trochu uchází, je zavedení povinné publikace. Zvolíte-li v menu File položku New, neotevře se podle očekávání nová kapitola, ale nová publikace, která se prezentuje jako UNTITLED.PUB. Při ukládání jste dotázáni nikoli na jméno kapitoly, ale publikace. Spolu s publikací se ovšem uloží i stejnojmenná kapitola. Pokud pracujete s publikací o jediné kapitole, chová se Ventura úplně stejně jako dříve, pouze místo o kapitole je řeč o publikaci. I bez Publication Manageru lze však do otevřené publikace načíst kapitolu nebo přidat novou (tu už za vás Ventura nepojmenuje), a sice ne právě nejlogičtěji z menu Layout. Otevřete-li příště File – tedy publikaci, objeví se dialogové okno s nabídkou obou kapitol na vybranou. Celé to působí trochu těžkopádně, ale třeba se v tom skrývají nějaké netušené výhody, které člověk odhalí až s delší praxí, i když...

Impozantní jsou rozšířené možnosti importu – Ventura dokáže (nebo se tak alespoň tváří) načíst 34 textových a 24 grafických formátů. Těžko někoho překvapí, že mezi nimi jsou i všechny formáty generované ostatními programy z dílny Corelu. Absolutní novinkou je možnost exportu textových souborů do 31 formátů (na rozdíl od importu bohužel chybí WinWord 6.0, v blízké budoucnosti nepochybně jeden z nejužívanějších, ale třeba to nějaký update napraví).

Možnost zvětšení až do 1250 % zůstala nezměněná, avšak podstatný rozdíl spočívá v tom, že konečně nemusíte vybírat pouze skokově z nabídky, ale můžete požadovaný stupeň zvětšení vepsat přímo do okénka a kýžené procento se opravdu nastaví. V tomto směru Ventura hravě překonává jak Quark (max 400 %), tak PageMaker (max 800 %).

Výrazně bylo zjednodušeno vkládání rovnic, a sice způsobem známým uživatelům kvalitních windowsovských texteditorů (viz obrázek).

Velmi zásadní a pozitivní proměny nabyl manažer tisku. Díky němu je například možné tisknout zvětšené, zmenšené, negativní a zrcadlově obrácené stránky i na nepostscriptových tiskárnách. Zcela radikálně zlepšené a doplněné jsou rovněž možnosti nastavení znamének pro ořez, soutisk, kalibraci a densitu, či tisk informace o dokumentu; pro nastavení barev a trappingu platí výše uvedený bonmot o barevné Ventuře více než jednoznačně. Ostatně stačí prohlédnout si obrázek.

Na druhé straně ovšem právě množství vylepšení je pravděpodobně důvodem, proč Print ne vždy fungoval podle očekávání. Jak již bylo řečeno, při dovádění s novými možnostmi tisku se mi Ventura občas hroutila, zato ale vždycky rovnou s celými Windows. Předpokládám, respektive doufám, že právě tyto funkce budou předmětem nejbližšího updatu.

Detailní popis všech změn jde nad rámec této recenze; něco podobného lze provést u nějakého českého editorku, nikoli u takového monstra, jakým je Ventura, nota bene po tak razantní pěrestrojce. Nicméně zmiňme ještě alespoň kartotékový systém většiny dialogových oken – další hit Gatesovy kapely, který se momentálně prosazuje ve všech aplikacích pro Windows – a nesčetné roll-upy, které jsou naopak typicky Corelovským vkladem (viz obrázek).



WHAT'S OLD?

Přes všechny novinky a permutace se však pod nablýskanou fasádou stále skrývá stará dobrá Ventura – se všemi klady, ale bohužel také stále s mnohými zápory.

Tak především základní koncepce práce programu vlastně nedoznala sebemenší změny. Stále se pracuje s velkým množstvím souborů, které zůstávají ve své původní lokalizaci a program si pouze ukládá informaci o tom, kde je má hledat. Má to své výhody, nicméně stále se mi zdá, že zápory převládají. Pomineme-li složité kopírování takovýchto dat, problémy při náhodném přejmenování adresářů, méně operativní posun po dokumentu apod., je tato struktura kapitol patrně hlavním důvodem, proč ani v nové Ventuře stále nelze otevřít více oken. V případě, že by totiž shodou okolností různé kapitoly pracovaly se stejným dokumentem, což není nikterak vyloučené, došlo by konfliktu přístupu k souboru, a to Wokna opravdu nemají ráda.

Neblahých reziduí však přežilo více. Nejpřekvapivější jsou velmi omezené, přesněji řečeno úplně stejné možnosti formátování písma, jako u verze 4.1. Nechybí mi zrovna elektronické outliny generované Quarkem, ale skutečnost, že nelze deformovat ani šířku písma, je u výrobku Corelu vskutku udivující (i když s ohledem na typografickou kulturu řady jeho potenciálních uživatelů je to možná dobře). Rovněž definice velikosti fontu s přesností na půl bodu je dostatečná tak pro textový editor – u DTP bychom jaksi automaticky čekali desetiny.

Stejně neuvěřitelná (s ohledem na jméno výrobce) je rovněž skutečnost, že grafické nástroje, kromě již zmíněného doplnění Outline a Fill Tools, nedoznaly téměř žádné změny. U kulatých čtverců stále nelze definovat stupeň zaoblení rohů (což zvládá i Ami Pro), nelze vytvořit lichoběžník či polygon, namalovat oblouk nebo souvislou lomenou čáru. Geniální způsob řešení kótovaných popisků WinWordu 6.0 bohužel tvůrce nové Ventury neinspiroval. Jediným dalším výdobytkem tedy zůstává možnost konečně alespoň nějak definovat pozici a velikost grafiky (Placement Roll-up), i když s typografickou přesností Quarku to stále nelze ani z dálky srovnávat.

U textových rámečků není možné volit parametr Dát dospod či navrch; i nadále se vrší na sebe prostě podle toho, v jakém pořadí byly vytvořeny. Zůstala dokonce i nemožnost načíst odstavec delší než 8000 znaků, ačkoli v úvodních Limitations se nic takového pro jistotu nezmiňuje. Po nějakým makrech stále ani stopy. Chybí automatické intervalové zálohování souborů, v čemž se sice Ventura neliší od ostatních DTP, ale vzhledem ke svému způsobu práce s kapitolou (ukládání trvá poměrně krátce) by snadno mohla. Možnosti vlastního uživatelského nastavení prostředí ve srovnání s výrobky Microsoftu prakticky neexistují. Undo je zcela nedostačující – není schopné vrátit ani provedené formátování textu, což vám zejména při nechtěném stisknutí převodu mínusek, verzálek a začátečních písmenek v rozsáhlém bloku připraví výtečnou zábavu.

Zůstal dokonce i příliš úslužný ruler – díky vychytání chyb dokonce ještě horší než u předchozí verze. Stále jej nelze uzamknout; zato se s ním teď dá, čert ví proč, hýbat po obrazovce. Jediný skutečný pokrok zde po pravdě spočívá v rozdělení měřítka ruleru na milimetry, jako tomu bývalo u Ventury 4.0 (verze 4.1 i její corelovská mutace 4.2 dělily pravítko po 1,25 mm).

Značným překvapením je i to, že program při načítání kapitoly, obsahující odkaz na nenalezený soubor, stále ještě neumožňuje zalistovat v adresářích a pokusit se soubor vypátrat, když už beztak musíte odsouhlasit, že berete dialogové okno na vědomí, takže doplnění alternativního tlačítka se přímo nabízí.



WHAT'S LOST?

Nejenže mnoho nedostatků stále přetrvává, ale dokonce z programu zmizely i některé užitečné funkce. Tak například v režimu protilehlých stránek už nelze editovat, ačkoli při jinak nesporné inspiraci autorů Ventury WinWordem by člověk spíš čekal, že se pokusí napodobit jeho znamenité album známek, ve které lze proměnit dlouhý dokument bez ztráty možnosti do takto miniaturizovaných stránek zasahovat. Někomu se to snad může zdát jako zbytečná frajeřina, ale právě u Ventury s její značně unikátní funkcí vytváření nesouvislých bloků (přesněji označení nesousedících odstavců, které se nyní provádí se stisknutým Alt) by taková funkce byla užitečnější, než u jakéhokoli jiného programu. Umožňovala by totiž například označit si v dokumentu všechny mezititulky a pak jim jediným kliknutím přiřadit stejný typ odstavce. V Copy Editoru, kde by to v principu šlo, zase nefunguje označování nesouvislých bloků. V zájmu objektivity je ovšem nutno přiznat, že ani u předchozích verzí nebylo možné takto editovat obě stránky najednou, takže jde spíše o nářek nad promarněnou příležitostí, než o skutečnou ztrátu.

Zmizel také nemotorný Button bar editor, což by nevadilo, kdyby na jeho místo nastoupila možnost editovat si ikony pěkně po microsoftsku. Místo toho je lišta s ikonami prostě zcela fixní a nemůžete na ni doplnit ani Ň. Možná už jsem těmi hračkami s prefixem MS rozmazlen příliš, ale když už kartotéková menu a autokorektor, tak proč ne tohle?

Rovněž zásahy do horkých klíčů nedopadly nejlépe. Ačkoli výše konstatuji, že nemá smysl o nich diskutovat, neboť sledovaly veskrze pozitivní cíl – sjednocení s ostatními výrobky Corelu – nelze už tak úplně tolerovat, že zákazník nemá ani tu nejmenší možnost, aby si je přizpůsobil k obrazu svému. Uživatelé starších verzí si budou opravdu těžko zvykat na absenci původních, zcela logických funkcí kláves Insert a Delete. Nic proti konvencím Windows, ale proč kromě Ctrl+X a Ctrl+V neponechat (alespoň jako volbu v nastavení) pro stejné funkce také originální klíče, tím spíše, že samotný Insert nemá ve Ventuře vůbec žádnou funkci, a jestli Delete něco jen smaže, nebo rovnou vyřízne (teď Shift+Del), v tom by jistě až tak zásadní rozdíl nebyl. Rovněž funkce překreslení obrazovky, volaná asi nejčastěji ze všech, se ocitla na kombinaci Ctrl+W, zatímco původní Escape, nejlépe dostupný klíč z celé klávesnice, zůstal mimo dialogová okna zcela nevyužit.

Konvenci Windows podlehly rovněž někdejší názorné klíče pro plynulé nastavování velikosti a prokladu písma – Shift a šipka nahoru a dolů pro zvětšení a zmenšení fontu; Shift a šipka doprava a doleva pro roztažení a zúžení textu. Tyto kombinace nyní vcelku případně slouží k definici bloku, avšak místo, aby původní mnemotechnicky dokonalé klíče s šipkami byly prostě přesunuty na Ctrl či Ctrl + Alt, zavedl Corel krkolomné kombinace Ctrl + Alt + U, J, I a K.

Některé ztráty jsou však spíše důvodem k oslavě. Tak například Ventura konečně přestala hlásit, co zrovna dělá. Je opravdu prima, když se program hrabe pět minut v harddisku a přitom přitrouble oznamuje moudra typu Čtu a rozděluji text či Otvírám zobrazovací zařízení, jako by to mohlo někoho zajímat. Po nějakém čase začnete mít chuť mu při každé takové hlášce nakopat. Teď už se konečně jen hrabe v tom hardisku (pokud jde o pomalé nabíhání programu, zůstalo vše při starém; u výše uvedené konfigurace s rychlým SCSI diskem a instalovanými toliko 24 řezy písma trvá spuštění přes 20 sekund). Pámbů zaplať i ze snad už jednou provždy pohřbený VP Alert (česky prý: „VP Poplach!“) – toho jsem měl už taky zatraceně plné zuby.



WHAT'S THAT STUPID „WHAT'S“?

Omlouvám se čtenáři za mezititulky, inspirované položkou Helpu WHAT'S NEW, na niž jsem se ve Ventuře 5 vrhl daleko zvědavěji, než jindy. Berte to takhle: co si má našinec pořád vymýšlet originálního? Tak proč ne pro tentokrát zrovna tohle.



Zároveň je na čase shrnout zjištěné poznatky. Přes všechny výhrady nelze než konstatovat, že na první pokus je to prostě fantastické. Corel odvedl neuvěřitelnou práci a podařilo se mu odstranit většinu nejzávažnějších nedostatků, které Venturu dříve klasifikovaly jako béčkové DTP. Ventura 5 je konečně opět důstojným konkurentem PageMakeru i Quarku; co jí momentálně chybí oproti oběma tradičním rivalům, to dostatečně kompenzuje četnými funkcemi, které ani Quark, ani PageMaker nemají.

Rovněž bychom neměli zapomínat na cenu, která činí z Ventury zdaleka nejlevnější DTP na trhu. S kompletním počeštěním sice asi vyjde o něco dráž než PageMaker a ještě jí bude chybět přeložená dokumentace (Corel Corporation po Draw 3 bohužel zcela přehodnotil svou lokalizační politiku), nicméně nelze zapomínat, co všechno spolu s programem dostáváte. CD ROM s menším množstvím fontů, než obsahuje i samostatné balení Ventury, nabízí firma URW za 40 – 50 tisíc Kč, a nevěřte tomu, že tato písma jsou až tak kvalitní, jak by vám jejich výrobce rád namluvil; většina písem Corelu není o nic horší (o tom ostatně někdy příště). Dále pak konkurenční produkty Corel PhotoPaintu – Adobe Photoshop a Aldus Photo Styler – stojí samy o sobě přes 20 000, což je cena, která díky skvělému zákonodárství našeho rádobyprávního státečku jakýkoli software značně diskvalifikuje. Zejména photoshopisté sice nad PhotoPaintem nejspíš pohrdavě ohrnou nos, ale nejsem si jist, zda úplně právem.

Na každý pád výše uvedené komparace posunují cenu samotné Ventury do mínusových hodnot, a to dokonce i v případě, že by kompletní lokalizace byla dražší, než celý program. Jsem nesmírně zvědav, co tyto cenové relace udělají s konkurencí; obzvláště pokud s Chicagem vstoupí do hry i zatím toliko entéčkový Calamus. Bylo by opravdu na místě, kdyby si kupříkladu takový Quark konečně uvědomil, že doby, kdy DTP bylo výlučnou záležitostí několika málo softwarových okultistů, jsou nenávratně pryč. Asi ke škodě věci, ale pryč. Méně než poloviční cena a zrušení paranoidní hardwarové ochrany pro české domorodce by za takových okolností bezpochyby učinily XPress daleko prodejnějším.

Nechci být špatným prorokem, ale soudím, že časy, kdy Ventura byla u nás nejrozšířenějším DTP programem pro PC, se opět vracejí. Samostatných balení se sice s ohledem na nevelký cenový rozdíl oproti kompletnímu Corelu 5 nejspíš mnoho neprodá, ale díky značné oblibě Corel Draw začne Ventura právě jako jeho součást zřejmě dominovat v poloprofesionálním použití, a je vcelku pravděpodobné, že zláká i nově zakládaná typografická pracoviště (což je dnes ovšem podnikatelský záměr s podobnými perspektivami, jako založení továrny na výrobu psacích strojů). Zaměstnance starých pracovišť obvykle moc nelákají ani upgrady programů, které znají, natož cokoli jiného, protože pokud mají dost práce, nemají čas se něco učit, a pokud nemají dost práce, měli by spíše přemýšlet o vhodné rekvalifikaci. Ventura 5 a cenová politika Corelu budou určitě jedním z nikoli nepodstatných faktorů, které k tomuto zpestření jejich životních zkušeností přispějí.



A ještě poznámku: všechny obrázky k tomuto článku byly sejmuty pomocí Corel Capture. Pokud vám připadnou lepší, nebo naopak horší než obvykle, víte alespoň, na co to svést. Mimochodem – obrázků je celkem jedenáct a během jejich přípravy se Capture čtyřikrát položil. To jen tak pro ilustraci mého údivu nad stabilitou Ventury 5, která se za nesrovnatelně delší dobu zhroutila jen třikrát.



Corel Ventura 5
Jednou větou: Opravdu nová verze známého DTP.
Prostředí: MS Windows 3.1
Požadavky: mininální – 386, 8 MB RAM, myš či tablet, VGA, CD ROM; doporučené – 486, 16 MB RAM
Výrobce: Corel Corporation, Kanada
Zapůjčilo: DTP Studio, Praha, tel.: 86 29 31
Cena: Corel Ventura 5 – 14 900 Kč, upgrade z jakékoli Ventury 9500 Kč, upgrade z Corel Ventury 7700 Kč; v balíku s Corel Draw 5 – 19 500 Kč (vše verze pouze na CD ROM dle ceníku DTP Studia)






Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE

Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU