Odjinud 3
(Softwarové noviny 3/1996)
Díky vlně kompaktních reedic je už nějaký čas možno seznámit se s kompletní tvorbou BONZO DOG (DOO DAH) BAND, pravděpodobně nejexcentričtější kapely, kterou britské ostrovy v šedesátých letech vyprodukovaly. Podobné potěšení si za časů vinylu mohli dopřát opravdu jen ti nejpilnější sběratelé.
Soubor tří CD s názvem CORNOLOGY (EMI 7995952; 1992) obsahuje všech pět řadových alb, všechny dobové singly a tři bonusy ze sólové tvorby členů po rozpadu kapely. Jednotlivá cédéčka (THE INTRO, THE OUTRO a DOG ENDS) se v katalozích nabízejí i jednotlivě; komplet v krabičce vyjde o maličko levněji. U nás se, pokud vím, nikdy neprodával, takže jej seženete buď prostřednictvím objednávkových služeb, nebo při výletu do ciziny; nejspolehlivěji pak rovnou do Londýna.
Postoj Bonzo Dog Band k humoru vyjadřuje nejpřesněji ono „Doo Dah“, které se v názvu kapely objevilo jen na prvním LP – údajně jako fonetická transkripce slova „dada“. Občas užívané srovnání s Mothers of Invention spíše zavádí; gulášovité střídání nejrůznějších hudebních stylů a hluků sice může na pohled budit zdání podobnosti, chybí mu však Zappova kakofonická morbidnost a hlavně jeho cynismus a ironie. Bonzos se od začátku zaměřili na neagresivní parodie a hravou absurditu pro absurditu, takže celkový výsledek působí spíše jako potrhlá forma „happy music“, než jako Zappovy vize koncentračních táborů pro hippies.
Už titul A strany prvního singlu z roku 1966 „My Brother Makes The Noices For The Talkies“ vcelku výstižně charakterizuje, kudy se Bonzo Dog Band budou ubírat. Hudebně zde (stejně jako na druhém SP z téhož roku s šokující verzí slavného hitu „Alley Oop“) ještě převládá spíše jazzová inspirace, instrumentací upomínající na časy němé grotesky. I první album GORILLA (1967) obsahuje převážně jakýsi freak-jazzíček; mezi nečetné výjimky patří například elvisovská parodie „Death Cab For Cutie“, která se objevila i v beatlesovském televizním filmu Magical Mystery Tour – bohužel ne právě jako zvlášť přesvědčivý doklad údajně brilantní pódiové prezentace Bonzos. Jiný kousek, který se vymyká jakémukoli žánrovému zařazení, je „The Intro And The Outro“, které si v trochu jiné podobě Vivian Stanshall zopakoval jako „master of ceremonies“ o šest let později na Oldfieldových Tubular Bells.
Naproti tomu druhé album THE DOUGHNUT IN GRANNY'S GREENHOUSE (1968) je už daleko rockovější, s překvapivými ozvěnami psychedelie a místy až barretovskými harmoniemi („We Are Normal“, „II Mustachioed Daughters“). Jde patrně o nejlepší LP Bonzos, i když komerčně úspěšnější byla následující deska TADPOLES (1969), vydávaná občas (patrně i na CD!) pod názvem URBAN SPACEMAN, podle nejúspěšnějšího hitu „I'm The Urban Spaceman“, s nímž se skupina v roce 1968 procpala až do britského Top Five. Produkce skladby se pod pseudonymem Apollo C. Vermouth ujal sám Paul McCartney. Kromě tohoto legendárního kusu obsahují Tadpoles i českému posluchači důvěrně známou písničku „Hunting Tigers Out In Indiah“, kterou kdysi hrával František Ringo Čech pod názvem Tigr z Indie. Přes přítomnost dalších znamenitých vypalovaček („Ali Baba's Camel“, „Mr. Apollo“, drsné elvisovštiny „Canyons Of Your Mind“ či skutečně monstrózního provedení starého Pickettova rock'n'rollu „Monster Mash“), nebo možná naopak právě pro jejich přítomnost působí zbylé nahrávky trochu vycpávkovitě a celá deska budí dojem určité nevyrovnanosti.
Čtvrté album KEYNSHAM (1969) je naopak zcela monolitní a pokouší se představit Bonzo Dog Band jako písničkovou kapelu. Posun ke konvenčnějším hudebním postupům však nezbavil jejich tvorbu muzikálního humoru („Tent“, „Mr. Slater's Parrot“ apod.) a je kompenzován na svou dobu nepochybně šokujícími hlukovými vložkami. Mezi inspiračními vlivy celkového guláše se objevuje i tehdy módní renesanční akcent („Sport“, „Noises For The Leg“). Po vydání tohoto alba se Bonzos v roce 1970 rozpadli.
Poslední páté LP LET'S MAKE UP AND BE FRIENDLY (1972) vzniklo o dva roky později jako jediný výsledek marného pokusu o znovuvzříšení kapely. Nahrávka pokračuje v písňových intencích Keynshamu s několika překvapivými výjimkami, jako jsou devítiminutová dramatizace „Rawlinson End“, či jediné čisté country, které kdy skupina předvedla – „Bad Blood“. Jen tak mezi řečí se zde objevuje ploužák „Don't Get Me Wrong“, za který by se nemusel stydět ani Lennon v nejlepších letech. Závěrečný „Slush“ však jakoby už reflektoval vědomí definitivního konce – pochmurný ambientní motiv, do kterého se bez ustání opakuje stále stejný sampl hysterického smíchu, více než sugestivně naznačuje, že sranda už skončila.
Nahrávky z dalšího sólového působení členů Bonzo Dog Band se mi nikdy nepodařilo získat – s výjimkou CD sampleru Neila Innese RE-CYCLED VINYL BLUES (EMI 8 300071, 1994), obsahujícího kromě několika singlů převážně materiál z LP How Sweet Is To Be An Idiot (1975). Neuráží to, ale Bonzos to nejsou.
Celý komplet lze doporučit rovněž příznivcům Monthy Pythonova souboru (s nímž ostatně Bonzo Dog Band a později Innes tu a tam spolupracovali) – jde o obdobný tvůrčí přístup toliko přenesený do hudební roviny.
Někomu to možná přijde jako nošení dříví do lesa, ale sám jsem s překvapením zjistil, že spousta kamarádů, kteří nedávno hýkali nadšením nad „Stopařovým průvodcem galaxií“ nestačilo zaregistrovat epidemii tzv. humorných fantasy, která přinášejí v podstatě stejný druh legrace – sice maličko ředěnější a řemeslnější, ale zato trvanlivější. Zbylé tři díly Stopařova průvodce už totiž byly bída a utrpení, zatímco humorným fantasystům zdá se není zatěžko psát pořád to samé dokola bez podstatnější ztráty kvality. Nejroztomilejší z nich je TERRY PRATCHETT a jeho cyklus Zeměplocha (Discworld – k mání i jako počítačová hra), ze kterého zatím vyšlo 8 svazků. V těsném závěsu se pak drží JOHN MORRESY se svým Kedrigernem (přeloženo všech 7 dílů) – trochu infantilnějším, ale zato natolik roztomilým, že vás možná i tchýně pochválí. Poslední hum-fa – Mýtický cyklus ROBERTA ASPRINA (zatím 4 díly) – je už sice vyslovené řemeslo, ale pořád vcelku vkusné a navíc rafinované: jednotlivé svazečky jsou tak krátké, že si na ně bez problémů najdete čas i v dnešním urkapitalistickém kvapu.
Úvodní strana ARCHIVU MARTINA MANIŠE
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU