Abych konečně definitivně ucpal zlolajnou tlamu všem obšourníkům, vyčítajícím mi z nedostatku lepších argumentů mou "anonymitu" a "skrývání se za pseudonymy", zveřejňuji zde úplné znění hesla, vypracovaného kdysi na žádost pořadatele jakéhosi slovníku obskurních spisovatelů českých a zde občas aktualizovaného, takže tento text mohou použít (a libovolně seškrtat) i editoři dalších podobných publikací - lepšího se jim ode mne stejně nedostane.
K množícím se dotazům prohlašuji, že nemám naprosto nic společného s osobou zvanou MUDr. Jan Hýsek, narozenou 1. 2. 1975, která se v Hradci Králové živí vekslováním mj. se svými údajnými bankovními zkušenostmi. Pokud je mi známo, nemá se mnou tato bytost ani vzdálenou genetickou příbuznost. Mé znepokojené příznivce mohu uklidnit, že bych byl ochoten pracovat spíše už jako nájemný vrah nebo nedejbože profesor theologie, než jako investiční poradce, kšeftař s realitami či politik!
MUDr. Jan Hýsek (*29. 6. 1959, Praha)
Majitel vydavatelství Lege artis; lékař, spisovatel, básník, publicista, novinář, překladatel, fotograf, výtvarník, hudebník, typograf, počítačový a reklamní konzultant, nakladatel, produkční, antikvář, redaktor, skladník, bibliograf, IT technik, pomocný dělník v pivovaru, webdesigner, přidavač na stavbě, knihkupec, důchodce aj. (pro přehlednost jmenovány pouze činnosti, jimiž si někdy vydělal nějaké peníze).
Studia: 1979 neakademické gymnázium Praha 5 – Radotín; 1985 Fakulta všeobecného lékařství UK v Praze.
Pracoval jako internista v Kutné Hoře, pomocný obvodní lékař vojenského újezdu Město Libavá (ZVS) a dermatovenerolog na Kladně. Od roku 1988 redaktor, v r. 1990 zástupce šéfredaktora Zdravotnických novin. V roce 1991 řídil na částečný úvazek Bulletin Ministerstva zdravotnictví ČR a současně vyprojektoval a založil týdeník zdravotníků Statim! (vycházel bez jeho účasti v letech cca 92–94). Od r. 1992 plně na "volné noze". Majitel a jediný zaměstnanec vydavatelství Lege artis (bibliografický soupis zde); zbytek času věnuje vlastní tvorbě a publikační činnosti pod různými pseudonymy (většinou skrývačkami "Mr. Miš"), v letech 1992–1997 především v oblasti počítačové publicistiky (jako Martin Maniš).
Píše od dětských let, poprvé "vážněji" publikoval v Literárním měsíčníku (1983) povídku, kterou do časopisu poslal někdy okolo roku 1977. Na dvou tiskových stranách redakce provedla 69 textových úprav a zcela změnila závěr i smysl dílka. Od té doby své výtvory oficiálním nakladatelstvím většinou raději ani nenabízel a publikoval výhradně v samizdatu. V roce 1978 založil s přáteli Mišmašistickou organizaci, jejíž konspirace byla tak dokonalá, že se o ní nedozvěděla nejen Státní bezpečnost, ale bezmála ani nikdo jiný (rozpuštěna v roce 1982, samizdatovou bibliografii viz zde). V letech 1983-1987 pracoval na teoretické studii o literárním braku (nedokončeno, části publikovány časopisecky). Po roce 1990 vydával (většinou v kooperaci s jinými nakladatelstvími, především s Pražskou imaginací) kromě prací jiných autorů (mj. kupříkladu reprinty bibliofilií Josefa Váchala, dříve netištěné texty Ladislava Klímy či MUDr. Jana Lukeše – Cara Ostena apod.) i svá vlastní díla.
Knihy si zásadně sází sám, a sám provádí i definitivní redakci. Jeho posedlost pseudonymy je snad odrazem traumatické zkušenosti z Literárního měsíčníku, kdy našel své jméno nad úplně cizím textem, což se nyní snaží kompenzovat tím, že píše cizí jména nad vlastní texty; v jednom ze svých článků však tvrdí, že pseudonymů používá prostě proto, že mu to připadá legrační. U své původní zásady vydávat každou knihu pod jiným jménem vydržel jen do roku 2001, kdy se zapomněl a narychlo připravil příležitostný tisk k padesátinám Václava Kadlece pod už jednou použitým pseudonymem Stradomír Hromnišský, takže to o rok později dovršil do náležité třetice, aby to vypadalo jako tvůrčí záměr.
V roce 2014 poprvé vydal knihu pod vlastním jménem. Od roku 2020 se v malotirážnich neosamizdatech vrací ke kořenům Mistra Miše.
Někdy bývá jako jeho pseudonym chybně uváděna i Aloe Cucflajšová, což byla fiktivní autorka dílka Jsem mladá moderní dívka, které Hýsek sice sestavil a vydal, ale jeho autorský podíl na něm je naprosto nulový - šlo o autentické deníky, dopisy a slohové práce asi deseti různých těsně postpubescentních dívek.
Kompletni výčet v různých publikacích použitých pseudonymů v chronologickém pořadí: Mistr Miš, Miroslav Kromiš, Harry Crasst, Conte Oliver Groower, Roškim Morvasil, Iršmok Ormisval, Oškmir Larvisom, Išmork Vlasimor, Krimoš Alvimors, Šimork Isromval, Mokriš Smilovar, Oršmik Rosavilm, Martin Maniš, Roman Šimeček, Stradomír Hromnišský, Jaromír Formišenský, MX06R@070DM.I8SS22.
Autorské knižní publikace (mimo samizdat):
1. Archeologie – "soubor archetypálních textů z let 1966 – 1988" (experimenty a básně v próze; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 1, s. 32, celek bez uvedení autora, jednotlivé části pod různými pseudonymy; redakce Miroslav Kromiš)
2. Miroslav Kromiš – Cesty z Gagry – "šest etud ze světů příštích" (SF povídky; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 6, s. 32)
3. Harry Crasst – Strach nad Albrechtovem (SF román; 1993, Pražská imaginace a Lege artis, edice Došky sv. 1, s. 152; jako "překladatel ze sesutštiny" uveden Miroslav Kromiš)
4. Stradomír Hromnišský – Prokletý mráz (poezie a punkové texty, 1994, Pražská imaginace, s. 52; část nákladu s přílohou stejnojmenné audiokazety se staršími domácími nahrávkami příležitostného hudebního tělesa Clysma 20 litrů)
5. Stradomír Hromnišský – Pět básní z pozůstalosti (2001, Lege artis, mimo edice. s. 12)
6. Stradomír Hromnišský – Písně pro prasnici (2002, Lege artis, Nová bibliofilie sv. 2, s. 26)
7. Jan Hýsek – Stopy ducha. Bibliografie neautorských tiskovin s ilustracemi Josefa Váchala vydaných česky za jeho života. (2014, Lege artis, s. 144)
8. Conte Oliver Groower – Případ obrněné babičky (detektivní román; 2017, DATA KALU + book on demand, "přeložil" Miroslav Kromiš v zimě 1984–1985, s. 184)
9. Jan Hýsek – Obrazový knihopis českých erotic. (2020, Lege artis, s. 336 + 8 příloh)
10. Mistr Miš – Pornografický pojednání o vychrtlý Gertrudě. (2020, soukromý tisk; 2. vydání původně samizdatového unikátu z roku 1982, s. 32)
11. Harry Crasst – Chléb náš vezdejší. (SF povídka; Osek 2021, Koudelkova knitiskárna KOKOS, s. 32; jako "překladatel" uveden Miroslav Kromiš)
12. Mistr Miš – Struktury vilnosti. (Deset barevných sliznicografií; 2022, soukromý tisk; s. 11)
13. Mistr Miš – Nostalgie. (Pět fotek z osmdesátek.; 2022, soukromý tisk; s. 6; jeden výtisk se změněným podtitulem obsahuje 12 totografií)
14. Mail v lahvičce. (Památce Zdirada Jana Křtitele Čecha, 12. 9. 1949 - 30. 8. 2022; text - objekt; 2022, soukromý tisk; s. 8+1)
Vše Praha, není-li uvedeno jinak.
Uspořádané monografie:
1. Alcantara. Z díla MUDr. J. A. Winna. (Sestavil, redigoval, graficky upravil, ediční a životopisnou poznámkou opatřil Miroslav Kromiš.) 1992, Pražská imaginace a Lege artis, s.192.
2. Smilná čítanka Franty Bidla. (Sestavil a ediční poznámkou opatřil; bez uvedení jména či pseudonymu jen jako "Lege artis uvádí".) 2023, Lege artis.
Doslovy, rozsáhlejší ediční poznámky a předmluvy:
1. Dr. Marie Bajerová – O Josefu Váchalovi. 1990/1991 Pražská imaginace, edice Lege artis svazek 1.
2. Ladislav Klíma – Velký román III. 1992, Pražská imaginace a Lege artis.
3. Ladislav Klíma – Český román. 1993, Pražská imaginace a Lege artis.
4. Ladislav Klíma – O Solovjevově etice. 1993, Pražská imaginace a Lege artis.
5. Ladislav Klíma – Z. 1997, Lege artis a Pražská imaginace.
6. K. J. Obrátil - Velký slovník sprostých slov (Kryptadia III).1999, Lege artis.
7. Car Osten - Dekadentův lós. 1999, Petrov,
8. Car Osten - Pěšky napříč Marmokojem sv. 2. (Doslov v rozsahu 60 tiskových stran.) 1998/2018, Data Kalu.
9. Jevgenij Zamjatin - My. 2015, Maťa.
10. Michail Gorelov - Ďábelský rok. 2021, Maťa.
Časopisecky:
Mimo jiné in: Dikobraz, Literární měsíčník, Tvar, Zdravotnické noviny, Respekt, Forum, Tvorba, Paternoster, Literární příloha RR, Computerworld, PC World, Softwarové noviny, Ikarie, Interkom, Živel, Revolver Revue atd. (kromě juvenilií a Zdravotnických novin většinou pod pseudonymy, zejména: Miroslav Kromiš, Martin Maniš a Roman Šimeček)
hudební CD (vydáno v letech 2005-2008):
The Absolutelly Amazing Best Of The Wonderful Miraculous Mišmaš Studio (4CD 1973-1987)
Čtyři v punku a pes + Umaštěnci se bojej tmy (1980)
Radosti hnití (2CD 1980-1987)
Školníkův byt (1984)
Nostalgičník (1987)
Dlouhá kráva (1987)
Web (od 1. června 1997):
http://lege.cz (ano, jste na něm)
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU