Harry Crasst
STRACH NAD ALBRECHTOVEM
Kapitola devatenáctá.
O konci doupěte neřesti, ale jak se zase nic nedozvěděli. O šílené matce a odvážné detektivce. Též kterak mladý pán o snoubenku svou přišel. A všude tma!
Seilodová ležela roztažená ve své stále neměnné poloze. Jen její mladý, zdravý organismus a dokonale prokrvená pevná pokožka zabránily vzniku hlubších proleženin.Nevnímala už nic ze světa, který ji obklopoval. Na fantómova zvěrstva pohlížela zcela klidně; stejně místo nich viděla jen ohnivá kola, rotující zběsilou rychlostí kolem jediného bodu. Smrtelný křik mučených obětí zněl jí jako první pláč novorozeněte, a rány, které dopadaly na cizí těla, cítila jako kopání a pohyby plodu, i když až příliš dobře věděla, že je na to ještě příliš brzy - strašlivý netvor neopomenul nikdy odstřihovat před jejíma očima z metru, s jehož postupným zkracováním se přibližovalo osudné datum porodu.
Jednoho dne - fantóm zde zrovna nebyl - zaslechla na chodbě množství hlasitých kroků. Padouch vždy přicházel jako duch; ten to být nemohl. Snad tedy zachránci?
»Pomoc!« zakřičela několikrát za sebou. Uslyšela bušení na dveře a hrubé, neurvalé výkřiky. »Je to zase nějaký fantómův trik,« říkala si, »tentokrát si zjednal na mé zneuctění bandu surových, opilých pohůnků.« Zatla zuby. Dovnitř vtrhla horda neforemných zrůd s jediným obrovským okem přes celý obličej a s batohy přeplněnými čímsi, nejspíše kradenými šperky.
»Ne, to já nevolala! To ono křičelo! Nechte mě, tatínek by se zlobil!«
»Kdo jste?« zaslechla dutý hlas, jakoby z hlubin pekla.
»Jsem Macallechi Seilodová, já jsem hodná, to ono křičelo, pořád zlobí! Ale já jsem moc hodná, nic mi nedělejte, jsem hodná.«
»To je hrozný!« uslyšela tichý šepot. »Takhle ji zřídit!« Pak ta obludná postava promluvila hlasitěji: »Nebojte se, paní, já jsem detektiv Carriéra a tohle jsou taky policisti. Už vám nikdo nebude ubližovat - jste zachráněná.«
»Zachráněná,« vydechla Macallechi a propukla v křečovitý pláč. »Já nemohu být zachráněná. To on mě zachrání a odnese je! Bude zase kapradí pod okny a kolíbka prázdná. To on - ne vy, rozumíte?!« štkala přerývavě, a ani otrlí muži, kteří při své práci už viděli ledacos, se neubránili slzám, když viděli ten věchýtek bídy, který byl kdysi ženou. Kolik toho musela prožít v temné kobce!
»Vyneste ji ven,« slyšela vzlyknout kohosi, a už ji ocelově chladné prsty odvazovaly od stolu a zabalily do teplé deky; silná náruč ji obemkla a prošla s ní známou cestou na denní světlo, které po tolik dlouhých měsíců nespatřila, a tentokrát už nebylo nikoho, kdo by dokázal zhatit její cestu k svobodě.
Jak dostali se do těchto míst stateční policisté, kteří se zjevili jako deus ex machina, jako skuteční andělé z nebes, aby zachránili nevinnou duši uvrženou do pekel?
Poměrně prostě. Ráno v určenou hodinu se detektivové navlékli do skafandrů a vyrazili přes zamořené smetiště až ke zříceninám. Zde nalezli tři otvory, vedoucí do temného nitra země.
»Kterým půjdeme?« ptal se rozpačitě Masoň.
»Začnem vod prvního a uvidíme,« ušklíbl se Archeew a vyrazil napřed.
Evánková kráčela mechanicky a bez zájmu, v myšlenkách stále u svého Čeňka. Jak k ní byl chladný! Přes veškerou snahu zůstala stále ještě dívkou, což jí po noci, již bylo možné pokládat za svatební, připadalo poněkud potupné. Ani báječná snídaně, jakou ještě v životě nejedla, ani stůl přeplněný báječnými lahůdkami, jimiž se, nikým nestřežena, nacpala jako prase žaludů, ba ani voňavé lehké víno nedokázaly zcela vyhladit nepříjemnou noční rozladu. A čím více teď trávila, tím víc jí bylo smutno. Vždyť udělala všechno tak, jak si to nastudovala ve Vademecu pohlavního života v obrazech pro policejní úředníky. Učinila vše, aby milovaného muže i sebe co nejvíce ukojila, a přesto jí stále cosi chybělo. »Jak dojít naplnění?« přemýšlela. »Příště to zkusím podle strany 92-107. Tohle k ničemu nevede. Asi jsem nějaká patologická.«
»Bacha, díra!« vykřikl vpředu Archeew a svítil dolů. »A je v ní síť. Úplně nová, žádná rez. Někdo tu musel bejt před náma, hoši, myslím, že jsme na správný stopě! Vidíte - támhle k ní vedou schůdky a z druhý strany taky. Přejdem po týhle traverze; pod tím je bezedná hloubka, a čert ví, jestli to není past!«
Carriéra s Evánkovou kráčeli poslední, asi dvacet metrů za ostatními. »Počkej, podívám se na tu síť!« houkl detektiv na Petru. Pokrčila rameny a zastavila se.
»Vopravdu, drží pevně, a přitom jen na dvou háčkách!« vykřikoval Carriéra zdola. Náhle ho napadl kanadský žertík. »Počkej, fantóme,« mumlal si, »to se budeš divit, až slezeš dólu, a síť nikde!« Rychle přestříhal klíšťkami dráty, které zmizely v nedohlednu na druhé straně šachty.
»Dělej!« pobídla ho Evánková. Provinile se rozeběhli a za chvíli dostihli hlavní peleton.
»Kde se flákáte, krucifix?!« bručel Archeew.
»Ale, Steve zkoušel tu síť, jestli je dost pevná. Prej by unesla pět chlapů najednou!« vymýšlela si Petra, aby zachránila situaci.
»No, na hovadiny byl Carriéra dycky jako dělanej! Jděte radši voba vpředu, ať vás mám na vočích!«
V té chvíli zaslechli volání o pomoc.
»Je to útulný hnízdečko,« kýval uznale Archeew, když Carriéra odnesl bezvládnou Macallechi. »Počkáme si tu na ptáčka, až přiletí. Támhle v chodbě jsem viděl hluboký vejklenky, zalezem do nich, a až přijde, dáme mu pořádně do těla. Ale bacha, chlapi, potřebujem ho živýho! Evánková a Marloff zůstanou uvnitř, kdyby něco.«
»Proč?« bránila se Petra, která chtěla být sama se svým bolem. »Na to snad stačím, abych to ohlídala. Budu stát těsně za dveřma, nikdo mě nečapne.«
»To je fakt. Tak teda všichni ven, chlapi, a rychle se schovejte, ať ho nevyplašíme!«
Leč nebylo lehké fantóma nevyplašit. Abychom byli úplně přesní, pozoroval to všechno už krátkou chvilku okénkem v tajných dveřích, které by ani nejbystřejší oko nerozeznalo od okolní skály. Zahlédl Evánkovou, jak zůstává uvnitř, a protože dorazil až po Carriérově odchodu, domníval se, že Macallechi je stále, kde byla, a že policistka se o ni stará. Neváhal a začal rychle jednat. Kdoví, jestli už ho ta žába nevyzradila, ale pokud ne, musí tomu neprodleně zabránit. Jeho milovaný azyl je beztak ztracen, takže...
Tichými chodbami zazněl strašlivý výbuch. Železná výplň dvířek se v okamžiku rozžhavila do běla, než ji přetlak par roztrhl, a vytryskl jako ohnivý sloup do chodby. Stěny se otřásaly a ze stropu se drolila malta.
»Pryč!« zařval do rachotu Archeew. Utíkali tmou - tlaková vlna jim rozbila žárovky v baterkách. Odolné skafandry však nepropustily ani jiskru a vzdorovaly i padajícím kamenům. Za okamžik stanuli všichni čtyři na okraji propasti.
Evánkovou se nikdo neodvážil ani připomenout; bylo až příliš zřejmé, že nemohla přežít výheň uvnitř místnosti. Fantóm zahubil Homésovi jeho drahou snoubenku.
»Traverza tu není!« zvolal zděšeně Masoň, šátraje do tmy. »Asi spadla při otřesu dolů!«
»Tak to přelezem po tý síti, Steve přece říkal, že je dost pevná.«
»Jo, a co když ji ta traverza strhla s sebou?!«
»Blbost, ta byla pořádnej kus stranou. A stejně není čas na řečičky; za chvíli spadne strop. Vlezu tam a vyzkouším to,« odtušil Archeew a chystal se spustit po schůdcích do otvoru. Vtom se začaly řítit z klenby první trámy.
»Bacha, chlapi, rychle dolů, nebo je po nás!«
A skutečně do té strže všichni naskákali.
Carriéru, který hlídkoval před vchodem do podzemí, srazil výbuch na kolena. Seilodová již byla v bezpečí policejního vrtulníku, který světlicí přivolal.
»Sakra!« odplivl si. »Já věděl, že je to vo kejhák, a voni mi to nechtěli věřit!« Jediným pohledem změřil beznadějně zasuté skalní otvory a vydal se na cestu ke strážnici.
Zde už seděla Seilodová pod palbou otázek jako hromádka neštěstí. »Kdo je fantóm? Jak vypadá? Co s vámi dělal? Tak mluvte přece!« křičel Estráda zuřivě, ale žena jen nesrozumitelně žvatlala cosi o raccích a tátovi a zimě na Aralských ostrovech. Vysvobodil ji teprve příchod narychlo přivolaného manžela, který ji něžně podepřel ramenem a odvedl. Ve dveřích se důvěrně rozloučila s bezradnými policisty: »Přijďte, dám vám taky kousek!«
Nebohá žena zešílela z hrozných muk, která prožila, a nikdo se od ní nedozvěděl, kdo vlastně byl ten záhadný muž, který uvrhl její duši do temnot nejhlubších.
Ediční poznámka
© Miroslav Kromiš, 1984 & 1993
Zpět do katalogu KYTLICE
Zpět na hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU