S Hrobkou to bylo tak: v Melantrichově ulici jsme bydleli s mou ženou v sedmi místnostech, které byly rozloženy po třech podlažích. Kuchyňka měla velikost asi půl krát třičtvrtě metru, a byla oddělená papundeklovou stěnou od národního podniku Drutěva. Potom tam byly dvě zadní místnosti, takový nudlovitý, úzký, a pak velký pokoj, do něhož sluneční paprsek neproniknul. Ovšem v tomto směru ještě znamenitější byla právě takzvaná Hrobka, což byla místnost v přízemí se záchodem v suterénu, která se stala slavným místem, na němž by měla být později odhalena pamětní deska. Bydlela v ní spousta význačných a později slavných osobností, které všechny byly strašlivými podnájemníky.
Hrobka vypadala jako garáž. Byla tam absolutní tma. Došlo zde k několika vloupáním, protože estebákům nešlo na rozum, proč si držíme takovou místnost, takže tam kutali ve zdi a hledali tajné dokumenty. Jednou byli spatřeni při podobné příležitosti, jak prchají oknem, a v zadní mokré zdi byla díra.
Když pak zavřeli různé pány z okruhu disentu, tak tzv. slaměné vdovy měly pré. Takže si vymýšlely různé záminky, jak se scházet. Ostatně abychom opět obrátili k věčnému geniálnímu glosátoru mého života Fandovi Pánkovi, ten o tom složil verš:
Jde to s námi nýčko z kopce
scházíme se tejdně v Hrobce
protistátní skupinka
dvě Olgy a Jarmilka
Ty dvě Olgy byla vážená paní prezidentová (pozn. = Olga Havlová) a moje žena; Jarmilka pak promovaná sexuoložka a kurátorka Bělíková. Podrobnosti celé záležitosti jsou popisovány v exklusivním interview, které poskytla sekretářka Výboru dobré vůle má manželka Olga Stankovičová, bájné Revolver revue. Stručně řečeno se tam slaměné vdovy dohodly, že budou propagovat brakovou literaturu, kýčovité a ženské romány, rodokapsy; že je třeba v zájmu zachování této literatury, která za totalitního režimu strádala, vytvořit speciální knihovnu. To bylo takovou záminkou pro společenská setkání, při nichž si slaměné vdovy vyměňovaly dopisy z Ruzyně a jiných kriminálů od svých zavřených mužů. Vzájemně si je předčítaly, dávaly to číst i zvědavému obecenstvu. Zvědavému ovšem hlavně na veliké džbány, tzv. maxeráky, mající objem šestnáct i více piv, které byly, naplněny náležitou tekutinou, v pravidelných intervalech na dýchánky slaměných vdov přinášeny.
(Poznámka: výňatek z delšího rozhovoru s Andrejem Stankovičem z roku 1990, jehož kompletní znění lze nyní nalézt na stránkách Kytlice.)
Úvodní strana TAJNOSTÍ HROBKY
Hlavní menu LEGE ARTIS NA WEBU